Článek
Sehraný tým šlape, což potvrdil start sezóny českého rekordmana. V sobotu v Jablonci zaběhl 60 m překážek za 7,55 s v rozběhu a ještě o čtyři setiny rychleji ve finále. Naposledy takový čas předvedl v roce 2011, kdy se pak stal halovým mistrem Evropy.
Příběh jeho následujících let je dobře známý – zranění nohy, zánět, hrozící amputace, tříletá pauza, úspěšný návrat… Před minulou zimou Petr Svoboda odešel k expertovi na kondiční přípravu Danielu Hejretovi, v hale získal evropský bronz, jenže na podzim poprosil Luďka Svobodu, jestli by se k němu nemohl vrátit.
„Bál jsem se, že mě nevezme,“ přiznává. „Ale když jsem odcházel, řekl mi, že mám dveře otevřené. Zachoval se jako frajer,“ cení si překážkář. Kouč Svoboda se mezitím ujal úspěšných mladých vícebojařů Jiřího Sýkory a Jana Doležala.
Přemlouvat nemusel
„Kluci samozřejmě měli strach, aby se netočilo všechno kolem Peťana. Kdyby všichni řekli, že nechtějí, aby se vracel, tak bych to zvažoval a přemlouval je. Ale pro mě byla povinnost ho vzít zpátky,“ říká Luděk Svoboda. Přibyla mu práce, v hale tráví celé dny. „Ale všichni mi říkají, že jsem ožil,“ přiznává.
Jeho staronový svěřenec dál čerpá z posilování, které ho naučil Hejret. „Ale mám tu větší klid. Dan Hejret byl stoprocentní profík, navíc měl svou práci. Ale já dojížděl z Kralup a nepotřeboval jsem dusno na tréninku, když přijedu o pět minut později, i když chápu, že měl další povinnosti, co navazovaly na trénink,“ líčí překážkář, který opět spřádá velké plány.
Svůj český rekord 7,44 s z roku 2010 by rád ohrožoval třeba už ve čtvrtek na ostravském mítinku Czech Indoor Gala. „Klasický Svoboda, žádný troškaření. Však jsem po sedmi letech zůstal v přípravě zůstal zdravý,“ klepe na dřevo.
