Hlavní obsah

Špotáková: Letošní rok je tak ideální, až mě to skoro děsí

Michal OsobaSport.czPrávo

Česká oštěpařka Barbora Špotáková se zřejmě definitivně zapsala do povědomí širší české sportovní veřejnosti. Stříbrná medailistka z letošního Mistrovství Evropy má totiž za sebou životní sezónu, ve které se jí kromě atletiky dařilo i v mimosportovním životě.

Foto: čtk

Oštěpařka Barbora Špotáková se stříbrnou medailí

Článek

Máte za sebou životní oštěpařskou sezónu, úspěšně jste složila bakalářské zkoušky na Zemědělské univerzitě, daří se vám v osobním životě. Je vůbec něco, co vás na letošním roce mrzí?

Právě že to je tak ideální, až mě to skoro děsí. (úsměv) Ale ono se říká, že když člověk nasedne na nějakou vlnu, všechno se mu začne dařit. A ono to fakt funguje. Akorát že chvíli trvá, než se na ni nasedne. Teď mi to ale přijde, že to, co prožívám, je takový normální běh věcí.

Dokáže vás vůbec něco naštvat nebo v té dobré náladě jste pořád nad věcí?

Když je člověk v pohodě, tak občas i mávne rukou nad věcmi, které by ho jindy vytočily. Ale taky se občas naštvu. Třeba teď v obchoďáku. Pokladní tam začala řvát na nějakou babičku kvůli tomu, že jí dává zboží na skener. Té paní bylo asi devadesát a ona ji tak seřvala... Tohle mě štve, jak se lidi k sobě občas chovají.

Kdyby vám vloni poté, co jste vypadla na mistrovství Evropy v Helsinkách v kvalifikaci, někdo řekl, že letos posunete český rekord, budete druhá na mistrovství Evropy a vyhrajete Grand Prix, uvěřila byste mu?

Pár lidí mi sice říkalo, že to letos může být veliké, ale já to brala spíš ze srandy. Helsinky byl můj asi nejhorší závod, to jsem byla úplně zničená. Jenže pak hned přišla Univerziáda a to mě dost zvedlo. Přitom den před tím závodem jsem byla v aquaparku... Ale říkala jsem si, že to nemůžu zkazit víc než v Helsinkách, a ono to vyšlo.

Ještě lépe vám vyšla letošní sezóna, závodů i dalších povinností jste měla spoustu, jak jste po ní odpočívala?

Skvěle. Byla jsem koncem září na deset dní s přítelem na řeckém ostrově Zakynthos, pršelo nám asi jenom jeden den.

Jak vás ale znám, tak jen ležet na pláži jste nevydržela.

Hodně jsme jezdili na skútru, vždycky jsme si vybrali nějakou pláž a tam jsme jeli. Není to velký ostrov, takže jsme ho projeli skoro celý, abychom ho poznali. A večer jsme vždycky zašli na pivečko.

České pivo máte ráda, jak vám chutnalo to řecké?

Mají tam Mythos v namražených sklenicích, bylo docela dobré. Koukali jsme u toho na fotbal, dávali anglickou ligu i Pohár UEFA, na jedné obrazovce běžela Sparta a na druhé Slavia. Fakt pohoda. Jak mi soustředění vůbec neutíká, tak tady ta dovolená strašně letěla, vydržela bych tam klidně i tři týdny. Vždycky, když jsem si vzpomněla na vojnu, tak se mi trochu zhoršila nálada. (usmívá se)

Do vojenského přijímače jste se tedy netěšila?

Netěšila. Vůbec, až jsem z toho byla špatná. Bála jsem, že nebudu moct trénovat a že mě to semele. Ale jak se vezu na té vlně, tak se mi tam líbí.

Byla jste ráda, že jste na dovolené aspoň na chvíli vypadla i z toho mediálního humbuku, který se kolem vás v poslední době strhl?

To jo. Najednou jsem neměla žádné telefonáty, úplná pohoda.

Vnímáte, že když jdete večer v Praze třeba posedět s kamarády, najednou na vás kouká mnohem více párů očí než před rokem?

Je to tak. Ale je to spíš příjemné. Dokonce se mi stává, že i starší paní u doktora mě poznají a říkají: "My vám na tom mistrovství Evropy fandily..."

Vídávají vás třeba i na plakátech ke Corny středoškolskému atletickému poháru. Vyprávěla jste, jak jste si focení užívala. Lákala by vás třeba i herecká role?

Jasně, byla by to dobrá zkušenost.

Co byste ráda hrála? Princeznu, nebo spíš nějakou potvoru?

Potvoru bych asi nezvládla, princeznu taky těžko... Možná nějakou drsňačku.

Vy rozhodně nepůsobíte jako člověk, který by trpíval trémou.

Právě že jsem docela trémistka. Třeba když teď koukám na SuperStar, tak si vůbec nedovedu představit, že bych při trémě zpívala! To se vám tak sevře hrdlo, že ani nemůžete mluvit. Já to vím, že když jsem na jaře dělala ve škole bakalářky, měla jsem úplně stažený hlas.

Budete ve škole pokračovat i na magisterském studiu?

Studovat budu dálkově a docházet tam jednou za měsíc. Horší to bude za rok s diplomkou, zvlášť když bude olympijská sezóna. Zdá se mi, že toho mám trochu moc...

Musíte si teď jako špičková atletka dávat na sebe větší pozor? Váš trenér Černý vykládal, že bez pohybu nevydržíte, nemáte o sebe třeba při fotbale nebo nohejbale strach? Jedno špatné došlápnutí a sezóna může být pryč...

Asi si musím dávat větší pozor. Ale mně přijde, že jsem docela zlenivěla. Teď toho bylo tolik, že občas odpočívám tak, že prostě nedělám nic. Letos jsem hrála hodně často plážový volejbal, kterému jsem přišla na chuť, a pak už v podstatě jenom jezdím na kole. A v Řecku jsme zase hodně plavali, protože moře bylo nádherné.

Čím to? Hyperaktivitou jste byla vždy pověstná...

Jasně že pohyb mám pořád ráda a potřebuju ho. Ale není to tak, že bych pořád vyhledávala nějakou aktivitu. Spíš teď na té vojně koukám, jak jsou někteří fakt hyperaktivní. Pořád něco dělají, zatímco já jsem spíš za kliďase. Možná je to tím, že je po sezóně, vždycky na podzim mám takové zklidnění. Nejradši bývám na Zadově, kde teď v říjnu už nejsou skoro žádní lidé a můžu tam jezdit úplně sama na kole. Tam bych teď normálně začínala všeobecnou přípravu, kdybych nebyla v Přerově.

Chybí vám mimo sezónu oštěp? Třeba Jan Železný říkal, že po skončení sezóny se mu po něm vůbec nestýskalo a rád si od něj odpočinul...

Já se i chystám, že si zahážu. Ale spíš takovým klidným způsobem, to je úplně jiné než před závody, kdy si pořád člověk hlídá, kam mu to letí a jak na tom je. Budu sama v Přerově na stadiónu a jen tak si házet, takhle si to člověk víc užívá.

Láká vás i nějaký adrenalinový zážitek?

Na jednu stranu mě to láká, ale na druhou zase nejsem moc hazardér. Teď na Zakynthosu jsme byli v aquaparku, kde měli docela brutální atrakci. Vypadalo to jak na horské dráze. Byla to taková nafukovací pneumatika pro dva lidi, kterou pustili do kolmého sešupu a vyhodilo vás to do desetimetrové stěny, která byla zase kolmá. Člověk měl pocit, že ho to překlopí, strašnej hukot... Ze začátku jsem se bála, ale pak jsme začali zkoumat, jak to udělat co nejrychleji. Takže jsme na tom pořád jezdili a dostali jsme se asi o dvacet metrů dál než ostatní, docela na nás koukali. Asi to byl místní rekord. (úsměv)

Váš přítel Lukáš je hasič, nemáte o něj občas strach?

Mně by víc vadily výjezdy k bouračkám, teď mají víc zásahů u nich než u požárů. Určitě se o něj bojím, ale on je hodně zodpovědný a opatrný. Když se dodržují bezpečnostní předpisy, tak by se nemělo nic stát.

Chodíte se dívat i na hasičské soutěže?

Byla jsem v Karlových Varech na mistrovství republiky, teď měli berounští hasiči výročí, ale byla jsem na Středoškolském poháru, tak jsem tam bohužel nemohla. Je to ale fakt zajímavé na koukání.

Pokračuje ještě tradice hasičských bálů?

No jasně! Na všech vesnicích, dobrovolní hasiči to drží. Když se zeptáte, který ples je nejlepší, tak většinou vám řeknou, že hasičské bývají nejlepší.

Chystáte už se s Lukášem na společné bydlení?

Pomalu jo, ale není kam spěchat. Přece jen s tím hektickým životem, který teď mám, je hodně pohodlné přijet domů k mamince, která uvaří, vypere... Když jedeme k Lukášovi nebo ke mně, tak tam zase máme zázemí. My jsme spolu stejně pořád a takhle je to zatím ideální.

Finančně jste si za letošní rok přilepšila. Udělala jste si radost něčím, co jste si dříve nemohla dovolit?

Chtěla bych si koupit auto, teď jsem se byla o víkendu podívat na Ford Focus. Doteď jsem nikdy v životě auto neměla, vždycky mi ho půjčoval trenér. On se nebál mi ho svěřit, už když jsem začala řídit. Ale je dobré mít vlastní.

Vyrážíte teď často na nákupy?

Moc ne, já na to nejsem zvyklá. Spíš hodně vzpomínám na dobu, kdy jsme s mámou přišly do Prahy, neměly jsme skoro žádné peníze a obě jsme večer uklízely. Teď si občas až říkám, jak jsme s tím, co jsme měly, mohly vůbec vyžít... Ony ty peníze z mítinků docházejí často koncem roku, nebo dokonce až ten další. Určitě jsem si polepšila oproti předchozím letům, ale v atletice člověk musí být opravdu ve špičce, aby se to projevilo i na penězích, jinak to není zlatý důl.

Na mistrovství Evropy v Göteborgu jste po finále mluvila o své intuici, že vás Neriusová přehodí. Daří se vám i v životě odhadnout předem, co se stane?

Daří, ale většinou spíš ve špatném směru. Třeba že jsem myslela na nějakou osobu v den, kdy umřela, a předtím jsem si na ni rok nevzpomněla. Už se mi to asi pětkrát stalo, docela mě z toho mrazí...

Věříte, že existuje nějaké mimosmyslové vnímání?

Docela věřím, že nějaký šestý smysl je a že by ho člověk měl poslouchat. Občas mi něco říká: "Jeď tam, jeď tam." Já tam třeba nemůžu a pak je pozdě...

Reklama

Související témata: