Hlavní obsah

Zóna smrti Brazilku nezastavila, dosáhla na rekord, který žádný žena nepoznala

Běhající legenda, která si tyká s horskými velikány. Fernanda Macielová je první ženou, která dokázala za méně než 24 hodin zdolat nejvyšší vrchol Ameriky. Před třemi týdny pokořila Aconcaguu, nejvyšší horu Severní a Jižní Ameriky, která měří 6959 metrů. Zažila a prožila si stavy, které zažívají i největší horolezci světa.

Foto: Redbull.com

Fernanda Macielová je první ženou, která dokázala za méně než 24 hodin zdolat nejvyšší vrchol Ameriky, pokořila Aconcaguu.

Článek

Brazilská sportovkyně zdolala osmdesát kilometrů, tato trasa jí zabrala 22 hodin a 52 minut. Boj se sněhem, ledem, neuvěřitelně strmým klesáním i stoupáním. K tomu nedostatek vzduchu, riziko kyslíkového vyhladovění. Věděla, do čeho jde, ale až její třetí pokus byl úspěšný. „Vždycky se snažím provádět mimořádně složité projekty, které jsou pro mě téměř nemožné," citoval Macielovou server redbull.com.

Čtyřicet kilometrů nahoru, tu samou porci dolů. Předchozí dva pokusy zmařily povětrnostní podmínky a nemoc. Vysoká nadmořská výška a zima během noci jí ukončily cestu. Jenže do třetice všeho dobrého. „Připadala jsem si jako opilá. Ztratila jsem hodně energie kvůli zimě. Dolů jsem běžela velmi pomalu, teprve když vyšlo slunce, bylo mi lépe a vrátila jsem se do tempa, ale měla jsem špatný pocit, že jsem neudělala více."

Když jsou hory láska

Tvrdá a dlouhá příprava. Posilování, prvky crossfitu, šplhání po laně jen za pomocí rukou, kliky, jóga. V horách střídá dlouhé ladné kroky s krátkými, přesně jak si vyžaduje terén. Poté si stoupne pod vodopád, kde relaxuje, otužuje se. Na svém kontě má přes 170 závodů.

„Aconcagua je jeden ze super složitých projektů. Běh ve vysokých nadmořských výškách bez kyslíku, na sněhu, ledu a ve větru 70 kilometrů za hodinu, to je velmi nebezpečné. Tam jsem se ale cítila naplněná, ochotná a schopná to udělat. My jsme se nenarodili k nezdaru, můžeme udělat mnohem více, než si představujeme. Hory jsou moje láska," dodala spokojená šestatřicetiletá ultraběžkyně.

Řekla před třetím pokusem
„Měsíc jsem strávila v Brazílii v simulačním stanu, který vyvolává dojem převýšení. Cítím se silněji, rychleji a mám víc zkušeností. Je to velká výzva, sice jsem byla druhá na mistrovství světa v ultra-maratónu, ale běhání po horách je jiné. Mám s horami neustálý kontakt, žiju v Pyrenejích. V takovém zápřahu už to pak není o běhu, ale o psychice, jak zmáknout riziko a posunout limity. Hodně medituju a snažím se mít pořád motivaci. Dostat se ze své komfortní zóny a navodit pocit rizika. Nad 6000 metrů se tomu říká zóna smrti, takže hydratace je základ. Nemůžu moc jíst, ale musím hodně pít, jinak budou problémy.“

Reklama

Související témata: