Článek
Denisa Rosolová: Na Rio se těší.
Denisa Rosolová: Výsledky a dobře vypadat!
Denisa Rosolová ví, že výsledky nepřijdou samy od sebe.
Jak jste se připravovala?
Na soustředění v Jihoafrické republice jsme udělali dobrý základ. Následně došlo na pilování pořádné kvality.
Jak jste se dostala ke sportu? Kdo nebo co vás ovlivnilo?
Táta ze mě chtěl mít vždycky tenistku. Mně osobně jako malou holku tenis nebavil a odešla jsem. Máma jednou viděla v místních novinách nábor do atletického kroužku a dovedla mě na trénink. A u atletiky už jsem zůstala.
| DENISA ROSOLOVÁ (29) |
|---|
| Kromě běhů na 200 a 400 metrů se věnovala i víceboji a skoku dalekému. Její hlavní tratí je v současnosti 400 metrů překážek. |
| V roce 2011 v Paříži se stala halovou mistryní Evropy. |
| Několikanásobná držitelka titulu mistryně republiky. |
V jakém okamžiku pro vás sport začal být životním údělem? Co bylo tím momentem, kdy jste se poprvé cítila jako skutečná atletka?
Ta pravá atletika pro mě začala, když jsem přešla do jednoho z největších oddílů v republice, a to do SSK Vítkovice, kde se každý rok pořádá Zlatá tretra. Hned ten rok jsem se nominovala na MS do 17 let ve skoku do dálky. Bylo mi tehdy teprve 14 a už jsem věděla, že chci byt lepší a lepší.
Jaký byl ten první moment, kdy jste si uvědomila, že skutečně můžete dokázat něco velkého?
Svou první velkou medaili na MS do 17 let jsem získala v Sherbrooku. Následující roky jsem z mládežnických akcí přivážela medaili vždy. Nejlepší pocit však přišel, když jsem na HME v Birminghamu doskočila pro bronz. Byla to první velká, dospělá medaile.
Co vás inspiruje? Co vás posouvá každý den kupředu a zároveň vám pomáhá dostat ze sebe všechno?
Chuť být nejlepší. Kolikrát mám dny, kdy se mi nechce, pak si vzpomenu na blížící se vrchol sezóny a už jedu směr stadión. V budoucnu to určitě bude touha vypadat dobře. (smích)
Kdybyste svému o deset let mladšímu já mohla dát nějakou radu, co by to bylo?
Nad ničím moc nepřemýšlej, dělej tak, jak uznáš za vhodné a jednej podle pocitu. Dělám to tak celý život a vyplácí se to. Snad to bude trvat i nadále.
Co pro vás osobně bylo zatím tím největším okamžikem ve sportu?
Většina lidí by asi popsala vítězství medaile. Já ale nemůžu zapomenout na své vítezství na Zlaté tretře. Bylo to pár měsíců po tom, co jsem se rozhodla změnit disciplínu a přejít ze skoku dalekého na běh na 400 metrů. Startovala jsem v druhé dráze s osobním rekordem 55,55, který jsem běžela ještě jako dorostenka. Podařilo se mi vyhrát a porazit velká jména, ale hlavně zaběhnout fantastický čas 50,85. Ten pocit, kdy vás 20 tisíc lidí povzbuzuje a fandí, byl neskutečný. Všechny soupeřky pomalu tuhly a mě právě tohle táhlo do cíle.
Co pro vás znamená olympiáda?
Svátek sportu! Je to speciální svátek, na kterém se potkáváme i s jinými sportovci. Nejkrásnější je ale pocit, když stojíte na dráze, vidíte kolem sebe ten ohromný plný stadión lidí. Nervozita se přemění v chuť vyhrát.
Na co se v Riu obzvláště těšíte?
Na posledních hrách jsem byla sedmá, a to jsem 400 metrů překážek běžela chvíli. Finálový běh byl můj celkem desátý běh přes překážky. Chtěla bych si vylepšit umístění. Důležité je se probojovat do finále a tam je už možné vše. Chci bojovat o medaili jako každá jiná závodnice. Byl by to můj splněný sen.
Jak se připravujete na své brazilské účinkování?
Příprava bude stejná jako jindy. Olympijský rok není vhodný na experimenty. Ne vždy to vede ke kladnému výsledku.
Co je podle vás klíčem k olympijskému úspěchu?
Hlavně být zdravá. Pak můžu odtrénovat, co potřebuji. A věřit trenérovi, že vše připraví tak, abych v den D měla největší formu.
