Hlavní obsah

70 dní do maratónu. Bude mi to stačit?

Praha

Pokud bych se měl pochválit, tak jen za to, že jsem od začátku ledna naběhal za týden nejvíce kilometrů. V tom posledním třicet. Tím bych ale skončil s chvalozpěvy. Sám se takhle při tom lomcování s tělem ptám, bude to stačit na půlmaratón? A co dvakrát delší vzdálenost? Jestli nejde trochu o sci-fi. Běhám, poběžím, ale doběhnu a protnu cíl?

Foto: RunCzech

Tohle nejsem já. A takhle rychle určitě něběhám.

Článek

Na minulý týden mi byla naordinována dávka, ze které se mi zpočátku podlomila kolena, ale opřel jsem se do toho a vypořádal se s nástrahami, i když jsem si radostí nezpíval.

René: Hlava sice říká „to není možné!", ale tělo na to už přeci jen má. Libor se pomalu smiřuje s tím, že za měsíc naběhá určitě více než sto kilometrů. Je těžší přesvědčit hlavu než tělo. Ale pozvolnými krůčky se to určitě podaří. Další týden pokračujeme po pěti kilometrech (teď už vážně venku, Libore!), šestkrát za týden.

Šest pokusů o běh, tak zněl rozpis v pracovním kalendáři. Nejméně jsem běžel čtyři kilometry, nejvíce osm. K tomu, abych se nenudil a nabral také trochu síly, jsem poznal tajemství schodů. Přitom jsem k nim přišel téměř omylem.

Libor Kalous a René Kujan jsou redaktoři Běhání na Sport.cz. Libor s běháním začíná, René s ním zatím ještě nekončí. Jeden nemá téměř žádné běžecké zkušenosti, druhý třeba oběhl ostrov Island stylem 30 maratónů za 30 dnů. Libor trénuje na svůj první maratón, René mu pomáhá při přípravě a přispěje i dobrou radou. Dá to ten Libor pod čtyři hodiny?

Ve čtvrtek v rámci natáčení seriálu Fast Foot jsem si na Letné vyzkoušel, že kombinace pohybu nahoru s desetikilovou vestou na zádech má jeden jasný účinek. Běh bolí. Zvláště, když se točíte takto dvanáctkrát dokola. Dochází síly, nohy těžknou, ztrácíte dech, funíte, ostatní vás minou jako přebytečný špalek na trati. Povzbudivé. Chcete vše vzdát, ale uvnitř vám něco nedovolí vypnout startér, takže se perete, i když vypadáte směšně.

René: S tou směšností Libor trochu přehání. Ve skutečnosti vypadal jak z boje se navrátivší geroj, kterého obdivovaly zástupy přihlížejících. Velké psychologické plus bylo, že i přes počáteční obtíže zabojoval a sázku neprohrál. Začíná si věřit i běžecky, a to nemůže být na škodu.

Abych se v sobotu nenudil, povstal jsem od klávesnice, zahodil čipovou kartu od výtahu a naběhal jsem si pětačtyřicet poschodí. V neděli přidal poslední běh kolem Vltavy a po dvou pražských mostech. Tím jsem zakončil dalších sedm běžeckých dní, které ale utíkají rychleji než já ve skutečnosti.

Abych nezapomněl. Minule jsem se tu zmínil, jak ubírám na porcích a frekvenci masa ve svém jídelníčku. Ano, daří se, patrně shazuji kila, což je pro běhání dobře, člověk se zbaví přebytečné zátěže. Ale chci já vůbec zhubnout? Tady hlava ještě jasný povel nevyslala.

René: V tomto mám pro Libora potěšující zprávu. Je jich sice menšina, ale existují i dobří maratónci, kteří mají postavu řekněme spíše sprinterskou. Třeba bude Libor patřit mezi ně! Dozvíme se už brzy...

Předchozí tři díly:

Reklama

Související témata: