Článek
MUDr. Jaroslav Skála, praotec české adiktologie (lékařská věda zabývající se závislostmi na návykových látkách) a zakladatel Silvestrovského běhu Apolinářskou zahradou (letos se poběží již 46. ročník), byl sám zaníceným běžcem. Jeho nadšení pro tento druh pohybu bylo nakažlivé. Pro okolí a hlavně pro pacienty.
Svá dlouholetá odborná pozorování pacientů, běžkyň a běžců, a tedy i sebe sama shrnul do specifického běžeckého desatera. A i když jste třeba abstinenti a nejste závislí vůbec na ničem, možná snad jedině na běhu, můžou být páně doktorovy postřehy pro vás inspirací, motivací a potěšením. Tady jsou:
Člověk při joggingu
1) Musí spoléhat sám na sebe.
2) V akci se učí poznávat, kolik je v něm ještě sil a přesvědčuje se o aktuální omezenosti těchto sil.
3) Sám a vědomě si může vytvářet model krize, tj. okolnost selhávání a vzdání se čili rezignace.
4) Uvědomuje si, že ve chvílích krize je velmi často sám, ne-li vždycky.
5) Podlehne-li krizi, nemá to tragické důsledky, protože ono podlehnutí může být motivací a popudem, aby příště nepodlehl.
6) Překonává a překoná-li krizi, získává vysoce posilující, protože gratifikující a euforizující prožitek.
7) Vzniku této krize může předcházet a učí se jí přecházet vlastní aktivitou, tj. přípravou a tréninkem.
8) Uší se schopnosti oddálit a odložit puzení k rezignaci, učí se nevyhovět impulsům, tj. vzepřít se mu.
9) Pracuje v situacích náročných a nepříjemných, tj. frustrujících, aby dosáhl opaku, tj. gratifikace: to vše si znovu a znovu uvědomuje.
10) Hromadí zkušenosti, které vedou ke zvýšení sebedůvěry a sebeúcty.
Je-li zdraví moudrost těla, pak jogging ‒ běh pro zdraví a pro radost ‒ je cestou k této moudrosti.
Desatero čerpáno z almanachu Zápisy z Apolináře, ročník 38, číslo 1-6/1989 s laskavým svolením vedení Kliniky adiktologie.
