Hlavní obsah

Čech zazářil v Gobi. A s pouští zdaleka nekončí

Praha

Muž nezvyklého jména a svobodného povolání o sobě dává stále více vědět na poli nejpodivuhodnějších a nejextrémnějších závodů. Naposledy se blýskl a zároveň nevypařil na poušti Gobi. Ještě před jeho další cestou do dalekých krajin jsme s ním stihli navázat krátký rozhovor. Jak lze skloubit rodinu a dlouhý běh? Co se extrémnímu běžci Michalovi Činčialovi honí hlavou, když zápasí sám se sebou?

Foto: Lloyd Belcher

Michal Činčiala

Článek

Češi jsou známi tím, že nemají moře. A s největší pravděpodobností nemají ani žádnou poušť, která by stála za řeč. Jak Čech jako vy dostane vůbec takový nápad, že se půjde proběhnout na poušť?

Jako silničního ultramaratónce mne až donedávna ani nenapadlo, že bych se mohl vydat do pouště. Uběhl jsem Spartathlon, Ultra Milano Sanremo, Ultrabalaton, ale co se týče trailů, nic skutečně zásadního. Myšlenkou dále posunout své limity jsem se začal zabývat až po absolvování 285 kilometrů mezi Milánem a Sanremem. Při procházení internetem jsem narazil na něco, co mne ihned zaujalo, 400 kilometrů nonstop v poušti Gobi. Po zhlédnutí několika fotografií bylo rozhodnuto.

Jak jste se připravoval? Byla příprava v něčem speciální oproti běžnému tréninku?

Příprava se v podstatě ničím nelišila od mého standardu. Téměř stoprocentně se při tréninku pohybuji na asfaltu a celý letošní rok tomu navzdory účasti na tomto závodu nebylo jinak. Snad jediným rozdílem bylo, že jsem těsně před závodem přidal několik tréninků s osmikilovým batohem, abych zjistil, jaké to vlastně je, protože s takovou zátěží jsem nikdy neběžel. Uznávám, že nechávat to na poslední chvíli asi nebylo to pravé ořechové, ale já už jsem takový.

Foto: Lloyd Belcher

Michal Činčiala - když běžce přemůže únava.

Lloyd Belcher

Kolik toho vlastně naběháte za rok?

Běhám měsíčně kolem osmi set kilometrů a ve stejných mantinelech jsem se pohyboval i celý letošní rok. Trénuji každý den, případně podle nálady sem tam přidám volný den, kdy se naložím do sauny.

Které tři věci z vybavení byly v poušti nejdůležitější?

Vybrat tři věci je velmi obtížné, protože při tak těžkém nonstop závodu a velké vzdálenosti hraje velkou roli každá maličkost. Pokud bych měl ale přesto jmenovat, bylo by to oblečení Kilpi, ze kterého bych vyzvedl membránovou bundu a parádní péřovou mikinu, batoh a hůlky.

Které tři vaše vlastnosti byly v poušti nejdůležitější?

Absolutní zaujatost pro věc, odolnost vůči bolesti a fyzická připravenost.

S čím jste do Gobi odjížděl a s čím jste se z pouště vracel?

Odjížděl jsem s tím, že chci dokončit. Závodu se účastnili velmi kvalitní a zkušení trailoví či pouštní běžci, takže o nějakém pořadí jsem vůbec nepřemýšlel. Také jsem se velmi těšil na krásnou přírodu a absolutní osamělost za tmavých pouštních nocí. Vše se mi splnilo vrchovatou mírou. Obsadil jsem celkově desáté místo, poušť byla nádherná, osamocení a bolesti jsem si užil více než dost. Okamžiky euforie střídaly momenty beznaděje. A vše to trvalo čtyři a půl dne. Jednoduše jsem z tohoto dobrodružství nadšený.

Foto: Lloyd Belcher

Michal Činčiala - úspěšně v cíli.

Lloyd Belcher

Prozradíte přímé náklady na akci? Startovné, jízdné, letenky, ubytování, další přímé náklady spojené s účastí?

Určitě nikoho nepřekvapí, že náklady jsou velmi vysoké. Startovné tři a půl tisíce dolarů, doprava dalších asi pětatřicet tisíc, ubytování a jídlo asi pětadvacet. V mém snažení mne naštěstí materiálně i finančně podporovalo a stále podporuje několik partnerů a kamarádů a svůj podíl má také město Olomouc a Olomoucký kraj.

Co děláte ve svém soukromém životě, čím se živíte a jak to jde skloubit s jistě náročným tréninkem? Co děti, rodina? Vedete nějak děti ke sportu, nebo je necháváte jít vlastní cestou?

Jsem nezávislým překladatelem a zabývám se odbornými zdravotnickými a technickými texty. Svůj čas si mohu plánovat podle libosti, což je jistě obrovská výhoda, nicméně kvůli rodině běhám každý den od páté ranní, takže po osmé už sedím u počítače. Rodině věnuji čas po práci. Syna ke sportu vedu, ale nechávám mu volnost. Kromě plavání, kterému se věnuje už dlouhá léta, se v poslední době zoceluje na ragby.

Na co myslíte, když běžíte mezi nekonečnými písečnými dunami? Našel jste v poušti, na nejnehostinnějším místě světa, nějaké myšlenky, ze kterých můžete čerpat třeba i tady – v Česku, v běžném životě?

Co běží hlavou, záleží na tom, v jakém je člověk rozpoložení. Když je v euforii, jásá nad krásnou přírodou, volně se pohybujícími velbloudy a kochá se pohledem na vzdálené zasněžené vrcholky hor. Pokud je dole, každá bolest se zdvojnásobuje. Chce už být na další kontrolní stanici, chce si sednout. A jen skutečně odolní sportovci si nakonec nesednou. V poušti jsem si ověřil jednu pravdu, a to tu, že pokud jde člověk za cílem, nebojí se bolesti, s níž se může na cestě setkat, tak nakonec může v cíli zvednout ruce ve vítězném gestu.

Proč myslíte, že je běh dnes tak populární?

Nevyžaduje velkou výbavu, je možné vyběhnout kdekoli a kdykoli. Dá se při něm zapomenout na každodenní problémy, člověk pozná řadu nových lidí. Navíc se dá dělat až do pozdního věku. Svůj důvod, proč běhat, si může najít skutečně každý.

A obligátní otázka na závěr: Co ještě chystáte? Čeho chcete ve světě běhu ještě dosáhnout? Co byste si přál do budoucna pro všechny běžce světa?

Je mi už pětačtyřicet a na ty absolutní vrcholy a stupně vítězů už asi nedosáhnu. Jsem s tím ale smířen a nevadí mi to. Každý závod, na který se vydávám, chci hlavně dokončit, protože z minulosti mám bohaté zkušenosti s nezdary. Příští rok bych si chtěl zopakovat Ultra Milano Sanremo a opravit čas, se kterým jsem nebyl loni spokojen, v létě bych se chtěl vydat do kalifornského Údolí smrti na velmi známý ultramaraton Badwater a pokud vše půjde a podaří se dát dohromady finance, neváhal bych znovu vyrazit do pouště Gobi.

Všem běžcům světa bych samozřejmě přál především zdraví. No a potom také silnou hlavu a dostatek peněz, aby si mohli splnit své sny!

Reklama

Související témata: