Článek
Jitka Křížová a výraz radosti.
Jitka Křížová při tréninku.
Čeká vás závod v Číně, půjde o premiéru?
Čína je pro mě velkou výzvou. Bude to moje premiéra. Snažila jsem se spojit s nějakou běžkyní, která by mohla sdílet svoji zkušenost z minulých ročníků, ale v posledních pěti letech se dle pořadatelů žádná Češka na start nepostavila.
Tisíce schodů před vámi, jak ideálně natrénovat?
Snažím se na závod dobře připravit. Tento maratón je extrémní díky velkému stoupání a klesání. Na trase musí závodníci zdolat přes pět tisíc kamenných schodů. V České republice tak dlouhé schodiště ani nenajdete. Já chodím trénovat do hotelu Corinthia. Je to jedna z nejvyšších budov v Praze. Abych do nohou dostala obdobný počet schodů, musím tam únikové schodiště vyběhnout alespoň desetkrát. V poslední době jsme si tento typ tréninku oblíbili i s Honzou Bauerem - nevidomým běžcem. Osoby s poruchou zraku se v uzavřených prostorech snadněji orientují. Zatímco venku běháme na provázku, na schodišti se slepý běžec pohybuje sám. Já ho doprovázím jen proto, abych ho upozornila na podlaží, která mají atypický tvar a na případné překážky.
Jedete běhat do Číny, ale počítám, že to nebude váš první závod...
Běh pro mě není jen sportovní aktivitou. Vybírám si závody zážitkové. Pan Emil Zátopek kdysi řekl: „Jestli chcete něco vyhrát, běžte 100 metrů. Jestli chcete něco zažít, běžte maratón." Už na svém prvním maratónu jsem zjistila, jak velkou pravdu měl. Pocitu, kdy dobíháte do cíle, se nic nevyrovná. A je úplně jedno, za jak dlouho dvaačtyřicet kilometrů zdoláte. Kouzlo je v tom, že při maratónu posouváte hranice svých vlastních možností.
A co „ulítlé" výzvy?
Mám ráda bláznivé sportovní zážitky. Účastnila jsem se RunUpu - mistrovství České republiky v běhu do schodů a vyhrála jsem 24 hodinový závod na kolečkových bruslích. Zdolala jsem Křušnohorský Everest - běh do vrchu, kdy jsme během dvanácti hodin měli vyběhnout co nejvícekrát jednu ze sjezdovek. V lednu jsem zkusila první zimní Spartan Race, který se konal v Tatrách. Zaběhla jsem si i několik zahraničních maratónů. Například v Drážďanech, Košicích, Římě nebo v americkém Orlandu. Teď se těším na Velkou čínskou zeď.
Jak dlouho běháte?
Intenzivně jsem začala před třemi roky. Přihlásila jsem se na pravidelné ranní tréninky, které nás měli připravit na Pražský maratón. Mělo to jeden háček, byla jsem jediná, kdo se zapsal. Upřímně, neměla jsem odvahu s tím seknout a nechat dva trenéry běhat samotné. S přihlášením na závod jsem váhala do poslední chvíle. Startovní čísla byla vyprodána. Nakonec se mi podařilo získat jedno z posledních od neziskové organizace Světlo pro svět, která se zaměřuje na prevenci a léčbu slepoty v rozvojových zemích. Díky jejich úspěšným operacím šedého zákalu se mohou například slepé děti v Africe opět vrátit do školních lavic. Kvalitní lékařská péče zvyšuje životní podmínky a zlepšuje společenské uplatnění osob se zrakovým postižením.
Pomáháte s běháním nevidomým jako trasérka. Jak jste se k tomuto dostala?
Běhat s nevidomými jsem začala na dětském táboře v zahraničí. Odjela jsem tam jako dobrovolník a organizovala volnočasové aktivity pro děti s vážnou vadou zraku. Sport je bavil a běhání obzvlášť. Tam jsem si poprvé vyzkoušela trasérství a uvědomila si jednu velkou pravdu - překážky se musíme naučit překonávat. A to platí i pro nevidomé. Lítost okolí jim nepomůže. Nejlepší je chovat se k nim jako k sobě rovným.
Jak složité je podporovat nevidomé v České republice?
Lidé se mohou na dobročinných projektech podílet finančně, ale i osobně. Věřím, že jako národ pomáhat chceme, jen někdy nevíme jak. Nechceme něco pokazit, a proto raději zůstaneme pasivní. Platí to i v případě pomoci slepým. Lidé před slepeckou holí na chodníku uskakují, ale málokdo nevidomému nabídne pomoc. Bojíme se, že něco nezvládneme, že nastane trapná situace. Lidé jsou například přesvědčeni, že výrazy jako „podívej" nebo „uvidíme se" jsou v přítomnosti slepého téměř sprostým slovem. Ale tak tomu opravdu není. Nevidomí je sami a aktivně používají. Slepý člověk se „podívá" na číslo do telefonu, protože má hlasový výstup. „Mrkne", jestli má v peněžence drobné. Nebo se „koukne", kolik je hodin. Nedávno jsme se šli dokonce podívat do kina.
Když jsme točili reportáž s Honzou Bauerem, tak některé jeho vtípky byly docela syrové. Souhlasíte?
Slepejši, jak jim říkám, si častokrát také dělají legraci sami ze sebe. Víte například, co vám řekne slepý, když mu dáte do ruky loupák sypaný mákem? „Takovou blbost jsem ještě nečetl." Jsem přesvědčena o tom, že lidem s handicapem nejlépe pomůžeme, když se k nim budeme chovat jako k sobě rovným.
Medaili z Číny chcete vydražit, počítám, že půjde o bohulibou věc, pletu se?
Dražba medaile je způsob, jak můžu nevidomým pomoci ještě víc. Sama nemám finance na rozdávání, ale snažím se najít cestu, jak je vybrat pro potřeby slepých. Výtěžek dražby bude věnován rovným dílem Světlu pro svět a Nadačnímu fondu Českého rozhlasu - Světluška. Obě organizace pomáhají lidem s těžkým zrakovým postižením a mimo jiné podporují nevidomé sportovce. Jakýkoliv projekt, který umožní slepým společenské uplatnění a rozvoj jejich samostatnosti mi dává smysl. Nechci jim popisovat, jaký je maratón. Ale chci, aby si jej mohli zaběhnout a do jeho cíle se dostali sami. Nechci je vodit za ruku, ale naučit je orientaci ve tmě. Nechci před nimi odstraňovat překážky, ale ukázat jim, jak je překonat.
Na všechny závody, maratóny, výzvy se musí člověk připravit. Jak se připravujete vy?
Snažím se trénovat alespoň pět dní v týdnu. Moje sportovní aktivity jsou hodně různorodé. Od skákání přes švihadlo, kolečkové brusle až po dálkové pochody. Po náročném dni se odreaguji při běhání do schodů. Chodím pravidelně plavat do venkovního bazénu a minulý víkend jsem například strávila na běžkách. Teď už se těším, až přijde jaro a vytáhneme dvoukolo. Cyklistika je dalším sportem, při kterém ani nepoznáte, že je váš parťák slepý.
Velký výdej energie na jedné straně, co příjem?
Je mojí velkou slabinou. Se sportovním výkonem mi roste apetit. Řekla bych, že se ze mě stává tak trochu biologický odpaďák. Ráda bych se s někým o zdravé stravě poradila, měla možnost sestavení jídelníčku na míru, ale zatím se s nikým takovým osobně neznám. Musím s tím rychle něco udělat.
Běhání lidem čistí hlavu, jak to je u vás?
Největší radost mi udělá, když si se mnou jde zasportovat někdo další. Pravidelně běhám s nevidomým masérem Janem Bauerem a se slepým horolezcem Honzou Říhou poběžíme 16. dubna Noční běh pro Světlušku. Při prvním maratónu jsem měla na trati rodinu, která mi fandila. Letos se mnou bude startovat sestra i táta, kterému táhne na šedesát. Z běhání se zkrátka stává nakažlivá nemoc. Když jsem šla poprvé běhat do hotelu Corinthia, tak jsem měla strach, že na mě zapomenou a na schodišti mě někdo omylem zamkne. Dnes tam pravidelně běhají číšníci, kteří si zlepšují svoji kondičku. A pokud se to podaří, tak tam brzy zorganizujeme veřejný závod se sbírkou na podporu nevidomých běžců.
