Hlavní obsah

Svět se ptá: Kdy padne magická hranice královské disciplíny?

René KujanSport.cz

Od prvních letních olympijských her roku 1896 uplynulo hodně vody a ukrojilo se hodně času z doby potřebné na zdolání maratónu. Už dávno jsou pryč ty doby, kdy vítězili Řekové či Finové. A doby, kdy na vítězství stačilo zaběhnout pod tři hodiny. A ano, máte pravdu, i ty doby, kdy maratón měříval pouze 40 kilometrů. Pokud bychom tedy kladli otázku: „Kdy to bude pod dvě hodiny?", měli bychom se nejspíše obrátit směrem na Keňu či Etiopii.

Foto: RunCzech

Tak kdy se dočkáme?

Článek

V posledních letech jako by snad rychlejších běžců ani nebylo. Jak se někde objeví Keňan, je o vítězi závodů v podstatě rozhodnuto. Maximálně občas překvapí někdo z Etiopie, ale to spíše výjimečně. Čím to vlastně je, že jsou naši snědí bratři tak rychlí? Někdo tvrdí, že je to stavbou jejich nohou, někdo tvrdí, že je to nadmořskou výškou, v níž žijí. A někdo zase, že je to všechno psychická záležitost. A všichni mají pravdu.

Stavbou jejich nohou to určitě je. Není to sice tím, že je mají tak tenké, ale... tak silné. Tady asi nepotěším odpůrce bosého běhání, ale ukázalo se, že keňští běžci mají silnější chodidla než jiní. Jejich silná chodidla a velmi pružné klenby jsou výsledkem dlouholetého nenošení bot a pobíhání na podkladech, které mají k téměř dokonalé rovnosti našich podlah, chodníků a silnic hodně daleko. Zdravá, silná a pružná klenba vrací zkrátka běžci více energie po dopadu chodidla na zem než naše ploché nožní ploutve. A dodnes se v Keni trénuje především na hrbolatých cestách.

Lisa Jackson, klinická hypnoterapeutka, spoluautorka běžeckého bestselleru Running Made Easy: "Pokud dokážeme zajistit vhodné podmínky ‒ rychlou trať, žádný vítr, ideální teploty atd., věřím, že je maratón pod dvě hodiny reálný. Ovšem pouze tehdy, když sportovci začnou plně využívat úžasný potenciál svého podvědomí. Roger Bannister byl jedním z prvních lidí, kteří to zkoušeli. Když se snažil překonat hranici čtyř minut na jednu míli, opakovaně si vizualizoval stopky s necelou minutou každé čtyřsetmetrové kolo tratě. Bylo by zajímavé zjistit, kolik z elitních Keňanů v současné době využívá služeb sportovních psychologů a hypnoterapeutů. Pokud toto vše sladíme, myslím si, že maratón pod dvě hodiny bude neodvratitelný."

Pokud trénujete ve vyšších nadmořských výškách, máte oproti nížinným běžcům značnou výhodu. Vyšší počet červených krvinek, lepší prokrvování svalstva, větší výdrž. A pokud se v takových výškách narodíte a po většinu života také žijete a trénujete, výhody narůstají. Keňský kmen, z něhož vzešly téměř všechny běžecké legendy této země, má prý navíc tu výhodu, že se před několika málo sty lety přesunul z nížin do výšin Rift Valley. Vědci tvrdí, že právě tato skutečnost z nich udělala ještě lepší běžce, než jsou lidé s předky žijícími ve vysokých nadmořských výškách od nepaměti.

Jana Moberly, RunCzech, manažerka elitních atletů: „Běžet maraton pod dvě hodiny znamená běžet dva půlmaratony za sebou pod hodinu. Přitom zaběhnout půlmaraton pod hodinu je stále výkon světové extratřídy. Neumím si představit, že by v současné byl atlet, který by toto vydržel. Na druhou stranu loni Denis Kimetto ukázal, že lze zaběhnout maraton pod 2:03, třeba se jednou dočkáme i času pod dvě hodiny. Stále to ale znamená stlačit současný čas o necelé tři minuty a potrvá ještě spoustu let, než se k tomu někdo přiblíží."

Maratón se prý běhá hlavou. Těžko říci, poměřování hlav u nás ještě nemá vybudovanou takovou tradici. Jisté ale je, že psychika hraje jednu z klíčových rolí při zdolávání dlouhých tras. A zdá se, že psychika keňských vytrvalců je poměrně odlišná od té naší. Tak třeba: V Keni běh v podstatě není individuální sport. V Keni se prostě běhá a trénuje ve skupinách. Nikdy jsem tam s nimi nebyl, ale z videozáznamů se zdá, že si to běžci hodně užívají. A když jsem měl tu čest potkat třetího nejrychlejšího maratónce planety Wilsona Kipsanga, připadal mi jako nadprůměrně vysmátý jedinec. Lidé v Keni prý žijí v pozitivně začarovaném kruhu ‒ někdo z krajanů vyhraje maratón, ostatní jsou více motivovaní a více běhají. A více Keňanů běhá. A více Keňanů pak vyhrává. A tak pořád dokola.

Michal Osoba, sportovní redaktor deníku Právo: „Ano, myslím, že se maratónu pod dvě hodiny dočkáme, a když ne my, tak naše děti už určitě ano. Hranice lidských možností se neustále posouvají ve všech atletických disciplínách. Čistě matematicky vzato, z času 2:06 se maratonci dostali na 2:03 za čtrnáct let, takže někdy kolem roku 2030 by mohla padnout i hranice dvou hodin, nahrává tomu i rostoucí množství vytrvalců, kteří dokáží zvládat maratón pod 2:05. A od koho se prolomení hranice dočkáme? Asi bychom adepta museli teď hledat ještě někde ve školce, ideálně etiopské či keňské, protože v elitní třicítce historie jsou jen běžci z těchto zemí."

Dočkáme se!

Na úvodní otázku tudíž není úplně snadná odpověď. Za posledních 50 let se rekordní čas maratónu posunul „jen" o šest minut. To je asi o sedm vteřin ročně. Statisticky vzato tak budeme muset čekat do roku 2040. Ale s největší pravděpodobností se dočkáme. Jednou budeme všichni u svých plazmových televizních obrazovek řvát nadšením, až nám budou protézy z úst létat. A abychom se toho dožili v přijatelném fyzickém i psychickém zdraví, mohli bychom si jít zatím v mezičase třeba zaběhat, co říkáte?

Dobrý běh!

Reklama

Související témata: