Článek
„Skončil jsem, protože jsem cítil bolest v nohách. Zavolal jsem taxíka, jel domů, dal si dvojitou skotskou, sprchu a šel spát," řekl den po závodě pro Runner's World.
Mendes skončil po pětadvaceti kilometrech a více než pěti hodinách. Podle jeho slov nelituje, že musel skončit. „Nemám žádné hory ke šplhání. Běhám maratóny, protože existují, jsou výzvou, ale nejsou tak důležité ve velkém životním plánu," mávl rukou nad posledním neúspěchem.
Mendes dokončil celkem čtrnáct maratónů, včetně dvanácti v New Yorku, dva běhy patřily námořní pěchotě, kde byl v roce 2011 dokonce nejstarším v cíli. Jeho běžecká kariéra je vzhledem k věku na delší životopis.
Po absolvování školy se v roce 1942 připojil k námořní pěchotě, nalétal více než 100 misí ve druhé světové válce. Další desítky si připsal v Koreji, následně byl i trenérem. Když odešel po třiceti letech z armády, založil si úspěšnou obchodní a poradenskou firmu.
Šťastný člověk, který nechřadne
A běhání? Mendes se rozběhl ve čtyřiačtyřiceti letech, v ten moment přestal i kouřit. Doktoři mu řekli, že by se nemusel dožít vnoučat, takže schoval cigarety a začal běhat v Central parku. A to s železnou pravidelností. Posledních padesát let každé ráno, když je pěkné počasí, dává si stále stejnou trasu.
„Jsem velmi šťastný člověk. Pokud nemáte v životě cíle, budete chřadnout. Pokud je máte, tak vás posilují, stimulují a vám to vyhovuje," to je jeho životní tajemství. „Jdu do parku každé ráno v 7:15 a říkám si. Hej, Bože, díky za dobré zdraví a dobrý život."
O víkendu maratón sice nedokončil, přesto má pořád sen, stát se nejstarším v cíli maratónu v New Yorku. Podle aktuálního seznamu, který je veden od roku 1991, je rekordmanem třiadevadesátiletý Joseph Galia. „Dokud není po všem, není konec. Příští rok budu mít pár dní před závodem šestadevadesát let. Pokud tady pořád budu a mám pocit, že můžu, poběžím znovu," má jasno muž, kterého teď čeká opět pravidelná rutina - každé ráno běh a poděkovat Bohu. Anebo ve čtyři odpoledne také sklenka skotské.
