Dřina bojovníků v kleci. Když srdce vítězí nad penězi

MMA je jeden z nejvíce náročných sportů. Kondiční příprava je hodně důležitá. Zápasil jsem profesionálně, takže jsem se musel připravovat po všech stránkách, atletická stránka k tomu vždycky patřila.

Samozřejmě. My nejdeme do klece na hodinu, neběháme maratóny, takže to s tím souvisí. My se soustředíme spíše na intenzitu. Zápas trvá 3x5 minut, titulový 5x5 minut, takže i běhy jsou kratší, ale o to více intenzivní.

Jsou to sprinty na rovince, kopce, schody. Nejde o objem. U nás je důležitá intenzita.

Záleží na fázi přípravy. Nyní už nezápasím, připravuji své svěřence. Pokud vezmu přípravu dva až tři měsíce před zápasem, tak v počátcích jde o to nahnat více kondici. Příprava je více objemová, takže i běhy jsou větší. Běháme čtyřstovky. Můžeme jich dát třeba deset s minutovou pauzou, což už je opravdu náročné a tělo je zakyselené a nohy tuhnou a bolí. To je přesně typ zátěže, kterou potřebujeme. My se většinou pohybujeme v anaerobním pásu, kdy tělo pracuje na kyslíkový dluh, což by se mělo projevit i při běhání. Pokud si dáte deset čtyřstovek okolo minuty a je mezi nimi minutová pauza, tak to je už slušný záhul.

Objem je kratší, ale ještě více intenzivní. Jezdíme kratší sprinty, někdo má rád schody, kopce, což je také výborné, takto lze získat dynamiku a výbušnost. Nohy jsou v každém bojovém sportu to nejdůležitější.

Hypoxické masky jsem používal také. Je to spíše doplněk, nelze na tom stavět přípravu. Hodně lidí má naivní představu, že jde o simulaci běhání ve vyšších nadmořských výškách, ale to není úplně pravda, to by člověk tu masku musel mít čtrnáct dnů v kuse, aby to mělo efekt na zmnožení červených krvinek.

Jeden efekt je mentální. Člověk se lépe naučí hospodařit s dechem, což se hodí, když vás v zápase soupeř škrtí, leží na vás a odchází vám síly. Když máte na sobě sto kilo a ještě vás soupeř mlátí, tak se člověk musí naučit dech ovládat a trochu s ním hospodařit. Druhá věc je, že člověk na kyslíkový dluh musí kolikrát pracovat. Je proto dobré posílit svaly kolem plic a bránici. Na to je hypoxická maska výborná.

Nikdy jsem neměl vyloženě problém s dlouhými běhy, ale není to základ pro můj sport. Musel jsem vždycky víc přidat na dynamice. Když jsem ještě zápasil při studiu na vysoké škole a člověk musel jít před přednáškami ráno běhat, tak to jsem si moc neužíval, ale postupem času jsem si získal k běhání vztah, protože šlo částečně o relax, kdy jsem si čistil hlavu. Navíc příroda je daleko lepší než běžecký pás, ten nesnáším. K běhání mám vztah pozitivní, ale s nadsázkou a ironií říkám, že nejsem antilopa, abych běhal.

Ne, běhání není moje doména. Závodil jsem v hodně disciplínách, ale šlo bojové sporty, atletika není moje parketa. Co si pamatuji, tak na soustředěních jsme hodně běhali sjezdovky. Na Černé hoře jsme běželi třeba padesát minut. Tam měl ale člověk i sedřený ruce, černá sjezdovka je natolik prudká, že člověk kolikrát běží po čtyřech, navíc na pokraji svých sil.

Náš sport je specifický v tom, že to není jako ve fotbale a hokeji, kam jde hodně kluků s vidinou nějakého úspěchu, že budou druhý Jarda Jágr nebo nějaký fotbalista. Jméno fotbalisty neřeknu, protože je moc neznám. U nás to kluci dělají více srdcem, chtějí něčeho dosáhnout. Pro ně nejsou prioritou peníze, ale úspěch. Ten sport je natolik tvrdý, že běhání moc neřeší, to je bonus, nikdo extra neprotestuje. Čas v kleci je mnohem horší.

K tomuto jsem skeptický. Člověk vidí facebook, kde je plno nadšených fotek po závodu na pět kilometrů, k tomuto jsem hodně kritický. Lidi nebývají připravení a paradoxně jim tento běh jednou za půl roku může ublížit. I na běhání se musí člověk trochu připravit, být zpevněný. Základem je kondice, dále dostatečně silné nohy, tak abych neubližoval svým kloubům, kolenům. Technika je důležitá. Spousta lidí má naivní představu, že si vezmou triko, kraťasy, kecky a vyběhnou kolem baráku. Mohou mít pocit, že něco dělají pro své zdraví, ale mohou si také ublížit, to si někdy neuvědomují. Těmto nadšencům bych doporučil, ať si najdou kvalitního trenéra, který jim dá základy a vysvětlí jim, o co jde. Pak můžu teprve běhat na vlastní triko.

Samozřejmě, v tomhle vidím občas špatný přístup. V tomto směru jsem se vždycky snažil tělo rozvíjet rovnoměrně. Ať už co se týče antického ideálu, aby se tělo rozvíjelo po mentální i fyzické stránce. Pak samozřejmě by mělo být také rovnoměrně zatěžováno. Každá přehnaná jednostranná zátěž by se měla kompenzovat, člověk by si měl aspoň trochu uvědomit své tělo. I běh je jednostranná záležitost. Kolikrát si neuvědomíme, že když nás třeba bolí záda, tak máme málo mobilní kotník, což může ovlivňovat rozkládání váhy při běhu. Z toho mohou bolet bedra, záda. Jakákoliv sportovní aktivita, která je dělaná bez rozmyslu, může být nezdravá. Občas píšu i odborné články, psal jsem toto i ve svém posledním článku na našich stránkách Befittv, kde se zabýváme kondičním posilováním a životním stylem. Psal jsem, že v devatenáctém století byl hodně populární maratón díky řeckému běžci jménem Feidippidés, následně byl maratónský běh zařazen na první olympijské hry. Od té doby vzrostla hodně popularita dlouhých běhů. V poslední době se z toho stala i komerční záležitost. Je tu dnes hodně nadšenců, kteří rok nic nedělají, pak vstanou z kancelářské židle a jdou najednou běhat, tohle je špatně.

Ve sportu se pohybuju pořád, ale návrat není na pořadu dne. Spíš se zaměřuji na svůj tým, své kluky, bojovníky, kteří už sbírají úspěchy. Dále mám internetový projekt se svou přítelkyní, kde se snažíme lidi motivovat, nabídnou trochu jiný podhled na fitness. Minulý rok jsem měl comeback po třech letech, dostal jsem lákavou finanční nabídku, tak jsem si řekl proč ne, ale dále patrně už ne.

Asi ne. Že bych pročistil řady pražského magistrátu (smích). Takhle to nejde dělat, politiku sleduji, ale asi nejsem typ na politickou práci. Spíš se snažím fungovat na vlastní noze, stále kolem sportu, to mě baví. Píšu odborné články, vydal jsem knížku s kolegou z Univerzity Karlovy. Chci žít tak, aby mě život bavil, politika to patrně nebude.