RECENZE: Běhání s Keňany aneb Cesta za tajemstvím nejrychlejších lidí planety

Skutečnost, že téměř všichni vítězi světových maratónů jsou Keňané, navíc více méně členové jednoho a toho samého kmene, není střeženým tajemstvím. Proč je ale tomu tak? Autor se na to snaží přijít. S jakým výsledkem? Zpovídá světové běžecké špičky, svérázné trenéry, kouče, manažery i chudé kluky, co běhají dennodenně deset kilometrů do školy. Zkouší trénovat s těmi nejlepšími, jíst a žít jako oni a zlepšovat svoje výkony.

Hned na úvod si řekněme, že neexistuje jednoduchý, univerzální recept jak se stát dobrým běžcem. Finn ve své knize odhaluje mnohé faktory, které z Keňanů dělají ty nejlepší. Ale až jejich součin dává výsledek světových prvenství. Abychom nebyli příliš pesimističtí: Mnoho z těchto faktorů můžeme také využít pro naše zlepšení. Možná se nestaneme světovou běžeckou velmocí tak jako Keňa, za pokus to však rozhodně stojí!

Pojďme poodhalit roušku tajemství: Keňané běhají po nezpevněných cestách, beton a asfalt nemají rádi. Od útlého dětství běhají z nutnosti poměrně dlouhé trasy, a to naboso. Hlavní součástí jejich jídelníčku tvoří fazole, rýže, kukuřice. Žijí velmi prostě, často bez elektřiny nebo tekoucí vody. Pokud se věnují běhu, věnují se mu se vší vážností. Moc tréninky neanalyzují a raději do tréninků dávají všechno.

V knize se dočtete o hromadě dalších komponentů do skládačky úspěšného běžce. Určitě je velmi motivující také žít a trénovat mezi nimi. Keňské městečko Iten je doslova přecpáno běžeckými kluby. A taxikáři si tam stěžují na běžce, protože jich je v ulicích tolik, že nemohou řádně vykonávat svou profesi (pravděpodobně návod, jak konečně a definitivně zatočit s pražskými taxikáři). Ještě že je nenapadlo sepisovat proti běžcům petice z důvodu úbytku zákazníků v důsledku rozšiřování konkurenčního způsobu dopravy!

V knize není nouze ani o vtipné momenty střetu dvou kultur. To třeba když autor omylem vytočí špatné telefonní číslo na vítěze jednoho z prestižních maratónů ‒ a dovolá se jinému vítězi jednoho z prestižních maratónů. Toto se asi může opravdu stát jen v Keni.

Ještě než společně s autorem tuto východoafrickou zemi opustíme, abychom zjistili, zda Finn dosáhl zlepšení a podařilo se mu některé získané poznatky přetavit do své běžecké praxe, se dozvíme to největší tajemství keňských běžců. Pravděpodobně už nikdy nedosáhne vytrvalostní atlet s bílou pletí kvalit svých afrických bratrů v běhu. Zatímco my tady v Evropě běháme pro zábavu, prestiž, slávu, Keňan běží téměř doslova a do písmene o život.

Kniha Běhání s Keňany je v mnohém inspirující. Čtenáře-běžce nutí k zamyšlení, a společně s autorem k přemítání, co ještě lze na tom našem pobíhání zlepšit. Buďme připraveni i na eventualitu, že dospějeme až do bodu, kdy se rozhodneme opustit všechny ty výdobytky nejmodernějších technologií a konečně začneme prostě a pořádně ‒ běhat.