Článek
Po triumfu v závodu Světového poháru v Oberhofu se Veronika Vítková ocitla na ramenou kolegů z reprezentace.
"Věřila jsem, že to musí přijít. Trénovala jsem hodně, stojí mě to hodně odříkání, ale tohle je sen, kvůli kterému to dělám," řekla v rozhovoru pro ČTK Vítková. Od průjezdu cílem s rukama nad hlavou byla v jednom kole, ještě ani neměla čas si všechno uvědomit. "Nestíhá mi to hlava pobrat. Možná i vinou toho, že je kolem mě živo. Každý volá, píše, musela jsem na doping, tiskovou konferenci a teď ležím na masáži," líčila do telefonu. "Jestli by nebylo lepší jezdit ve stínu, ať si to užije někdo jiný," žertovala.
Už třikrát byla v závodu SP druhá, ale dnes byl její den. Před cílem jí trenéři hlásili, že vede, ale žádné další podrobnosti neznala. "Byla jsem v cíli mile překvapená, že vedu o osm sekund. I když bylo ještě třicet holek za mnou, tak jsem věděla, že ty, co většinou bojují o pódium, už jsou v cíli. Doufala jsem v koutku duše, že to klapne," řekla šestadvacetiletá biatlonistka.
Finále závodu ale neměla moc šanci sledovat. Když se vracela ze šatny, servismani jí tvrdili, že to je hotové. "No tak jo," odvětila jim s úsměvem Vítková. "Ale pořád jsem něco dělala, ani jsem to nesledovala," uvedla. Možná ji trochu nakopla i středeční vítězná ženská štafeta. "Ale že vyhraji s dvěma koly, to jsem nečekala. Asi se to dneska sešlo," uvedla s odkazem na dvě chyby na střelnici.
Klíčová střelba
Právě střelba byla klíčová. Na stadiónu foukal nárazový vítr, který měnil směr. Vítková ale měla i kousek štěstí. "Trochu jsem se toho bála. Ležka se dala trefit, ale při nástřelu foukalo, vlálo to. Při stojce to se mnou mávalo, ale naštěstí se to pak na moji střelbu trochu uklidnilo," uvedla. Pomohl jí i šéftrenér Ondřej Rybář. Podle jeho rady se měla soustředit na trati na běh a na střelnici na míření. "Abych pořád neřešila ten vítr a neubíjelo mě to i na trati," vysvětlila.
To se jí povedlo. Druhý nejrychlejší běh byl její devizou, i když začala pomaleji. "Nechtěla jsem to přepálit, aby zbyly síly, což se vyplatilo. V závěru už ale nemohla. "Po štafetě jsem měla dost sil, ale dneska jsem se v cíli poroučela k zemi, i když jsem nechtěla," usmála se.
Ve svém sportovním životě udělala přes sezónou změny, které nesou ovoce. Jilemnická biatlonistka se po devíti letech rozešla s trenérem Jindřichem Šikolou, nyní ji připravuje Zdeněk Vítek. Juniorské mistryni světa slouží i zdraví, které ji trápilo od zánětu mozkových blan v roce 2009. Kromě jiného změnila pažbu, střílí z jiné polohy, závodí v jiných rukavicích. A také jinak trénuje.
"Těch faktorů, proč se teď daří, je moc. Není to jen jiným tréninkem, základy mám už od Jindry (Šikoly). Navíc teď tady vládne super atmosféra, fungujeme jako tým, slouží zdraví, dobrá je i psychika. Začátek sezony se povedl, člověk jede na vlně," popisovala. Přitom třeba při Světovém poháru v Pokljuce se jí nedařilo, byla zoufalá. "Ale lidi kolem mě mi strašně pomáhají a takhle to končí," radovala se šestá žena průběžného pořadí seriálu.
Dostala nespočet gratulací, na všechny rozhodně odpovědět nedokáže. Stejně jako po úspěšně štafetě, v níž jako finišmanka rovněž probíhala cílem první, si s kamarády přiťukne šampaňským. "Dneska to bude podobné," uvedla.
