Článek
Tušíte, kam šla vaše poslední rána?
To kdybych věděla. Vůbec nemám ponětí…
Z vašeho výrazu bylo znát, jak vás chyba mrzí.
Trať byla tak náročná, že každé kolo navíc opravdu štve.
Pramenila chyba z toho, že už jste chtěla mít střelbu za sebou a vyrazit na trať?
To vůbec ne, právě jsem se snažila na ránu spíš počkat. To byla asi chyba, měla jsem to tam střelit normálně v rytmu, někdy je přemíra snahy kontraproduktivní.
Jak jste se cítila na trati běžecky?
Já se snažila jet hodně s rozvahou, abych se nenechala moc vyburcovat od fanoušků. Ale měla jsem pocit, že jsem měla jedno tempo a nemohla v něm zrychlit. Dneska by to bylo ideální tak na patnáctku (úsměv).
Pro nedělní stíhačku ale máte slušnou pozici, odstupy nejsou velké.
Myslím si, že určitě. Ta bude hodně střelecký závod, a kdyby se mi povedla střelba, jde s tím ještě hodně udělat.
Bylo příjemnější závodit za slunečného počasí než v pátek večer za umělého osvětlení?
Takhle nám tolik nepromrznou ruce, závody si víc užíváme. Atmosféra je uvolněná, milá.
Jaká panovala v týmu nálada po páteční stříbrné smíšené štafetě?
Dostali jsme od pana vedoucího penzionu dva dorty. Takže jsem zůstala tak dvě vteřiny a pak se rychle uklidila z dohledu, abych si ho nedala. (směje se) Ale bylo to moc příjemné, ty naše večery se tolik neliší. Máme v týmu náladu, jako bychom vyhrávali denně.
Kdo tedy dorty nakonec spořádal?
Já se o to nezajímala. Radši. (úsměv)