Hlavní obsah

Počkal si na veteránskou medaili. Zlato je i pro ty nahoře, říkal Šlesingr

U bronzu a stříbra na minulých vrcholných akcích kvůli nemoci chyběl, teď si biatlonista Michal Šlesingr na světovém šampionátu v Kontiolahti při smíšené štafetě mohl vychutnat rovnou zlaté opojení. „Čekal jsem, až budou příhodné chvilky na zlato,“ říkal pro biatlon.cz s nádechem nadsázky.

Foto: Lari Lievonen, ČTK/AP

Český biatlonista Michal Šlesingr (vlevo) na střelnici s Vladimirem Čepelinem z Běloruska.

Článek
Fotogalerie

Podle očekávání letos nahradil Jaroslava Soukupa a zvládl klíčové fáze třetího úseku, na němž český tým přiblížil v tu chvíli vedoucímu Bělorusku a za sebou držel Francouze a Nory. „Myslím, že čekání se mi vyplatilo," smál se.

Sám už medaili měl z dřívějších dob, v Anterselvě kdysi bral stříbro a bronz v individuálních závodech. Ale už před osmi lety. „Teď už to vypadá jako veteránská medaile, ale starý si nepřipadám, i když..." s úsměvem odkazoval dvaatřicetiletý závodník na zvětšující se kouty na hlavě.

Ani emoce nemohl skrýt. „Najednou na mě sedl trochu měkkánek, ale brzo to přešlo," líčil a cítil, že je chvíle na připomenutí i těch, kteří už nejsou v jeho blízkosti.

„Vzpomněl jsem si na všechny, kteří to naše počínání ´čekují´ shora. Nedávno jsem psal na svém blogu, že těch, co mi drží palce nahoře, mám dost a o víc bych nestál," narážel na Terezu Hlavsovou, nadějnou dorostenku, která v roce 2006 zahynula při autonehodě. Ale i na Čeňka Suchomela, jednoho ze zakladatelů letohradského biatlonu, jehož rukama prošel nejen on sám ale třeba i Michal Krčmář a finišman smíšené štafety Ondřej Moravec.

Jemu ve finiši takřka bezmezně věřil. „V posledním kole nedal soupeřům šanci. I Martin Fourcade poznal, že na něho nemá a zabalil to," uvedl.

Reklama

Související témata: