Hlavní obsah

Stříbro staví nad zlato, střecha ji děsí. Co budu dělat, až ji poběžím pětkrát, lekala se Vítková

Musela si po svém doběhu ještě pěkných pár minut počkat, než bylo jasné, že odměna za výkon v úvodním závodě MS biatlonistů bude zlatá. Veronika Vítková dobře štafetu rozjela, ale až výkony Gabriely Soukalové, Michala Šlesingra a Ondřeje Moravce daly české sestavě medailovou pečeť čtvrtečnímu večeru ve finském Kontiolahti.

Foto: Lari Lievonen, ČTK/AP

Veronika Vítková (vepředu) skvěle smíšenou štafetu na MS v Kontiolahti rozjela.

Článek
Fotogalerie

"Má to vzestupnou tendenci. Začali jsme bronzem (na MS) v Novém Městě na Moravě, na olympiádě jsme vybojovali stříbro a teď máme zlato. Je to super," zářila Vítková.

Mohla porovnávat. „O malinko výše řadím olympiádu," přiznala pro server biatlon.cz, že hry jsou přece jen svátečnější záležitost než MS, které mají biatlonisté každý rok, s výjimkou toho olympijského. Ale zlato z Kontiolahti je pro ni první. „A ono nám to všechno dojde, až nám medaili pověsí kolem krku," vzhlížela k dnešnímu ceremoniálu.

Už po výklusu, který stihla, než byl finišman Moravec v cíli, mohla popřemýšlet i o nástrahách, které ji čekají při dalších disciplínách. A některé přímo děsí.

„To stoupání je hodně velký extrém. Ve třetím okruhu dost o morálu..." připomněla „střechu", která čekala závodníky na až nečekaně měkké trati neodpovídající dřívějším poznatkům ze severského střediska. I tam teplo vykonalo se sněhovou pokrývkou své. „Hrabalo se to. Nebylo to nic příjemného," líčila. Vyhlídka na další měření sil jí trochu ničila radost. „V posledním kole jsem si říkala: Nevím, co tady budu dělat těch pět kol při vytrvalostním závodě," přiznala.

Reklama

Související témata: