Rubriky:

Biatlon

Soukalová v euforii: Lidi mě kritizovali, ale ukázala jsem, že dokážu hopsnout na stupně vítězů

12. března 2015 09:52 - Kontiolahti

Po zlatu smíšené štafety přidala Gabriela Soukalová druhou českou medaili na MS v Kontiolahti. Stříbro ze závodu na 15 km je pro držitelku dvou olympijských cenných kovů přitom prvním individuálním ze světových šampionátů. „Dostala jsem ze sebe i to, na co jsem neměla,“ usmála se šťastná pětadvacetiletá biatlonistka.

 

Markku Ulander, ČTK/AP

Co s vámi dělá zisk druhé medaile na šampionátu během šesti dnů?

Zdá se mi úplně neskutečné, co se mi tady povedlo. Po všech těch rozpačitých pocitech, které jsem měla během letošní zimy, bych nevěřila, že bych mohla právě na šampionátu sbírat takové úspěchy. Jsem za ně hrozně ráda, pro mě jsou ty výsledky vlastně i velikým zadostiučiněním.

Že jste sama sobě i ostatním dokázala, že máte na to patřit mezi nejlepší?

Asi tak. Docela často jsem byla terčem kritiky mnoha lidí a teď jsem jim ukázala, že ještě pořád dokážu občas hopsnout na stupně vítězů. Líbí se mi čínské přísloví, které říká: Kdo mi lichotí, je mým nepřítelem, a kdo mě kritizuje, je mým učitelem. Asi tak to beru.

Jak stříbrný závod vypadal z vašeho pohledu?

Snažila jsem se absolutně koncentrovat na střelbu a doufala jsem, že dokážu vybílit všechny terče. Předposlední rána mimo mě zamrzela, ani nevím, kam šla. Trenéři pak říkali, že někam na deset hodin, asi tři centimetry od terče, to se ale prostě stane. Za sebe jsem moc ráda, že se mi sešla taková střelba s nějakým běžeckým zmáčknutím právě na mistrovství světa.

Bylo na střelnici hodně znát, že se v Kontiolahti oproti předchozím závodům vítr utišil?

Mně určitě pomohlo, že podmínky byly docela férové. Rozhodně nefoukalo tolik, ani v poryvech, jako při předchozích závodech a nevzalo mi to chuť jet úplnou podlahu.

Měla jste až do konce dost sil?

Někde za půlkou trati jsem musela ubrat, protože jsem úplně přestávala moct, pak jsem ale v sobě ještě našla nějakou sílu i díky čisté střelbě. V úterý mě sice pobolívalo v krku, ale dneska tělo mobilizovalo a dostala jsem z něj i to, na co jsem neměla. Děsně mě už ke konci bolely nohy, ale myslela jsem na rodiče, přítele a všechny blízké a doufala, že jim dělám radost.

Jak jste pak prožívala čekání v cíli na to, jestli vydržíte na medailové pozici?

Já na to raději nekoukala a nechala jsem to plavat. Do poslední chvíle jsem si ale nemyslela, že můžu skončit takhle vysoko. Snažila jsem se celé dění na trati, když já byla už v cíli, vnímat co nejméně, pak jsem se jen podívala, jestli to opravdu vyšlo na nějakou placku. Mám ji, tak je to super.

Je to i povzbuzení pro páteční ženskou štafetu?

Snad se udržím na dobré vlně, našla jsem po olympiádě ztracený balanc a chuť do závodění. Teď jsem moc ráda, že mi bylo znovu dovoleno nahlédnout až do takových výšin. Určitě mi i na štafetě hodně záleží, každá cítíme šanci a nerada bych holkám něco zkazila. Ale nesmím se stresovat předem a v pátek je třeba se postavit na start s čistou hlavou.

Martin Kézr, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Biatlon

Filtr článků - Biatlon