Článek
Užijete si Vánoce s ohledem na průběh sezóny?
Určitě. Jsem už za poslední roky zvyklý. (směje se)
Jaké máte vánoční přání?
Pohodu a zdraví. A hlavně aby byl zdravý prcek, až se narodí. To je pro mě nejdůležitější. Termín je stanovený na 6. ledna, připravené na miminko už všechno máme. Víc než na sto procent, řekl bych. (usmívá se)
Nebojíte se, že vám biatlonový kolotoč zasáhne do tolik očekávané chvíle?
Bavili jsme se o tom... Uvidíme, jak to nakonec bude. Kdyby bylo nejhůř, tak bych oželel svou přítomnost u porodu a dorazil třeba následující den.
Vám, ani ostatním členům mužského týmu, se zatím nedaří vůbec podle představ. Jak je těžké čekání na výsledek?
Člověk když se nechytne zkraje, tak je to čím dál těžší. Ale s tou střelbou, co předvádím, to prostě nejde a Pokljuka byla vyvrcholením zmaru. Nevím, co k tomu víc říct. Asi si potřebuji psychicky odpočinout. Možná bylo příliš velké očekávání, tlak je možná čím dál větší. Člověk vnitřně chce, ale čím víc nad tím přemýšlí a chce výsledek, tak to spíš nevyjde. Je třeba dělat věci co nejrutinněji a jednoduše. Pro celý mužský tým je to nyní složité. Snad tomu svátky aspoň trochu pomohou.
Trenér před Světovým pohárem v Pokljuce vyhlásil, že pokud nebude výsledek, čeká vás přes Vánoce pořádná dřina. Vyplnil svou hrozbu?
Spíš teď řešíme, kde vůbec trénovat. V Čechách nelze prakticky nikde, měli jsme v plánu Mísečky, ale asi ani tam to nepůjde. Možná to dopadne tak, že budu doma jezdit na kolečkových lyžích. A pak budeme hledat variantu, kam odjet, aby se dalo normálně lyžovat. Plánování komplikuje to, že teď nikdo neví, kde vlastně bude další svěťák.
Exhibiční závod na stadiónu Schalke 28. prosince pojedete?
Zvažovali jsme, že bychom to na potřebu tréninku zrušili, ale nakonec jsme si řekli, že tam odjedeme. Časově to není tak hrozné a závody jsou diváckou kulisou, která nikde jinde není, zajímavé. Tlak té ohromné masy lidí vlastně může posloužit jako dobrý trénink psychiky.
Co byste si z pohledu biatlonisty přál do nového roku?
Najít klid a vrátit se minimálně tam, kde jsem byl třeba před devíti měsíci. Řekl bych, že tomu zas tolik nechybí. Ale po třech kolech světáku mi přijde, že se špička opět o kus posunula a je zase těžší se prosadit. Když se podíváte, komu všemu se nedaří dostat nahoru a kdo naopak sbírá úspěchy...
