Hlavní obsah

Nejsladší brambora. Nic není víc než velký glóbus, jásala Soukalová

Chanty-Mansijsk

Medaili na mistrovství světa sice Gabriela Soukalová nezískala, ale je jasnou královnou biatlonové sezóny 2015/16. Žádná jiná žena neměla tak vyrovnané výsledky v pětadvaceti odjetých závodech Světového poháru. Jejím nejhorším výsledkem, který se stejně škrtá je 11. místo, jinak se pokaždé vešla do elitní desítky a ještě před závěrečným nedělním masákem už má jistotu zisku velkého křišťálového glóbu za celkové prvenství.

Gabriela Soukalová a její dojmy po zisku velkého glóbuVideo: Facebook Český biatlon

 
Článek
Fotogalerie

Zatímco dvě čtvrtá místa při světovém šampionátu na Holmenkollenu měla pro Soukalovou příchuť hořkosti, nad 4. příčkou ze sobotní stíhačky mohla jásat. Je to pro ni ta nejsladší bramborová medaile kariéry, vždyť s přehledem stačila k tomu, aby jako druhá Češka v historii, 26 let po Jiřině Adamíčkové-Pelcové zvedla nad hlavu velký křišťálový glóbus pro celkovou vítězku SP biatlonistek.

„Je to prostě mazec, není nic víc. Nejsem to schopná ani slovy popsat, snad jen bomba, splněný sen. Mám asi ještě větší radost než po zisku olympijských medailí," zareagovala přímo z Ruska pro Radiožurnál. „V Soči jsem byla ještě takový janek a říkala si, placka je fajn a co dál. Teď si tohoto triumfu ohromně vážím a snad lidi, co mě drželi palce, tu radost sdílí, protože bych jim přála, aby cítili to, co teď cítím já," usmála se Soukalová.

V české výpravě zavládla velká radost. „Povezeme domů velký křišťálový glóbus a minimálně dva malé. Tady jsou všichni nadšení. Celý tým tím žil. Musím Gábinu pochválit, celou sezónu jezdila stabilně a dneska to potvrdila. Fantazie," líčil trenér žen Zdeněk Vítek v rozhovoru pro Českou televizi. Soukalová během stíhačky nehazardovala se svým postavením v SP a celý závod se držela v popředí.

Dobře věděla, že pokud ohlídá Dorinovou-Habertovou a sama se vejde mezi osm nejlepších, nemůže o celkový pohárový triumf přijít. „Když jsem se cítila unavená, přišlo mě to nesplnitelné. Snažila jsem se ale jet podle sebe a hlídat si na každé položce pečlivě rány. Dvě uletěly, přesto jsem byla v té vedoucí skupině a to jsem věděla, že mně dává šanci i na malý glóbus za stíhačku," usmála se.

„Při stoupání po odjezdu z poslední střelnice se nacpala dopředu Kaisa Mäkäräinenová a začala nám ujíždět. Věřila jsem, že ji třeba nějak uvisím, jenže všechny ty holky se za mnou držely zuby nehty a nedaly mi ani metr, takže jsem je odtáhla velký kus a v závěru jsem neměla síly urvat ještě bednu," hodnotila závěr závodu a vůbec jí nemuselo být líto, že k jedenácti umístěním na stupňů vítězů během zimy nepřidala další.

Reklama