Článek
Biatlonistka Gabriela Soukalová po návratu z finále Světového poháru v Chanty-Mansijsku.
Biatlonistka Gabriela Soukalová pózuje v Praze s křišťálovými glóby po finále Světového poháru v Chanty-Mansijsku.
Biatlonistka Gabriela Soukalová po návratu z finále Světového poháru v Chanty-Mansijsku.
Jak se cítíte jako královna biatlonové sezóny?
Jsem z toho pořád docela nejistá. Nevím, jak se s triumfem popasovat. Ježíšmarjá, já vyhrála svěťák. Jen o tom mluvím a je mi z toho úplně horko. Když jsem viděla frontu snad dvou tisíc lidí, kteří čekali na můj podpis, úplně se mi roztřásla kolena. Není to tak dávno, co biatlon u nás skoro nikdo neznal a teď tu čekal neskutečný dav, i když jsme měli hodinu zpoždění.
Můžete přiblížit narychlo uspořádaný večerní program při předávání glóbů na hotelu v Chanty-Mansijsku?
Byla to jedna velká improvizace. Pozvali nás do místnosti na stojáka, za pár vteřin bylo všechno odbyto. Po hodinách dřiny a zanícení mi přišlo líto, že to byla taková rychlovka. Přesto to pro mě zůstane jednou z nejhezčích chvil v životě. Zdálo se mi to až jako parodie, když jsem tam stála já, úplně normální holka, a vedle biatlonový nadsamec Martin Fourcade.
Jak jste nakonec vyřešila transport všech skleněných trofejí?
Tušila jsem hned, že budu mít do letadla nadváhu. Malý glóbus váží tak šest kilo, je těžší než malorážka. A co potom ten velký. Nevěděla jsem, jestli je vzít na palubu, ale nakonec jsem na ně dostala speciální kufry, a tak jsem riskla poslat je jako normální zavazadlo. Říkala jsem si, že když bude nejhůř, tak doma vysypu střepy, ale všechny trofeje cestu přečkaly bez úhony.
Už víte, kam si je doma dáte?
Ještě jsem to vůbec neměla čas promyslet. Nejsem zrovna výstavní typ, silnější jsou pro mě zážitky a těch mám za celou zimu spoustu. Určitě nezapomenu, jak jsem v neděli na Sibiři v posteli vyhrála glóbus za mass start, když nám kvůli větru zrušili finálový závod.
Celkový triumf ve Světovém poháru, to je zápis do historie. Jak vám to zní?
Těžko bych někdy před třemi lety uvěřila, že můžu vyhrát celkovou klasifikaci svěťáku. Letos jsem se tak nějak nechtěně ujala žlutého čísla od začátku seriálu a nebylo to jednoduché ustát. Navíc pořád se to přiostřovalo. Cesta za triumfem byla náročná, o to šťastnější teď asi jsem.
Tušíte, že jste si výsledky v letošní sezóně na sebe upletla bič?
Je mi jasné, že teď ode mě všichni budou očekávat jen samé skvělé výsledky. Snad budu schopná odolat tlaku, který na mě bude vyvíjený. Co jsem prožila po olympiádě, to byla taková rozcvička. Ale těším se, nemám ráda jednoduché úkoly a tohle je pořádná výzva.
Jak se těšíte na středeční biatlonovou exhibici doma v Jablonci?
Lidí, kteří nám fandí, přibývá, takže se těším, jak jim v očích uvidím nadšení. Pro mě ale konečně přišel i čas, abych se mohla věnovat víc příteli a užít si i rodinu, i když ještě pár týdnů na lyžích a s flintou na zádech strávím. Dostala jsem totiž pozvánku na dubnovou exhibici do Ťumeně, takže mě čeká i cesta do Ruska.
