Kde mám hůlky? Ne, to nekřičela Koukalová. Zoufalství propadala roztržitá Laura

Snad Dahlmeierové k dalšímu vítězství pomohlo i to, že do dějiště pokračování seriálu dorazila dříve než třeba Gabriela Koukalová, její nejbližší pronásledovatelka v celkové klasifikaci. O plné dva dny. A tenhle náskok možná byl rozhodující při aklimatizaci. Možná ne.

"Ale jsem nadšená. Dopadlo to moc dobře," radovala se třiadvacetiletá závodnice v korejském Pchjongčchangu, kde vyhrála při předolympijském testu sprint. "Snažím se zůstat koncentrovaná a udržet vysokou úroveň. Zatím se mi to daří," pochvalovala si.

„Je nedostižná, lepší než já," vyjádřila se pro Radiožurnál po prvním korejském závodě Koukalová. Ztrácí 86 bodů. „(Dahlemeirová) nemá konkurenci, já už jedu spíš na druhé místo, to bych chtěla udržet."

Němka přidala také kousek z kategorie těch, které v minulosti předváděla spíše právě Koukalová. Před závodem najednou měla v rukou hůlky, které jí připadaly zvláštní. Aby ne. Nebyly její. Následovalo zoufalé volání a mávání. Teprve pár vteřin před odchodem na start jí ty správné podával týmový lékař Klaus-Jürgen Marquardt.

Ale na první střelbě už byla ledově klidná. A přesná. V cíli sprintu si mohla oddechnout, nepokořila ji celkově třetí Finka Kaisa Mäkäräinenová. A druhá Koukalová už vůbec neměla svůj den. A tak Němku nakonec snad trochu rozladila jen nevábně vyhlížející trať, u níž postrádala atmosféru, na jakou je zvyklá z evropských poměrů. „Bylo to jako na takovém lepším klubovém přeboru. Trať superzvlněná, ale neupravená. Nový sníh, pak zase starý..."