Hlavní obsah

Patnáct minut pekla. Vyhrála, ale nemohla čekat, až se soupeřka vystřílí

Praha

Koktejl emocí, který se postupem času měnil jako pocity na horské dráze. Po konci řekla, bylo to patnáct minut pekla! Kickboxerka Sandra Mašková vyhrála v červenci minulého roku Světové hry. Pak se rozhodla, že zkusí MMA, zápas v kleci. Mix bojových sportů a malé rukavice k tomu. Prásk, kde každá rána více bolí. Teď v Pardubicích poznala chuť oktagonu. Duel proti Litevce Evelině Puidaiteové vyhrála. „Vylezla jsem v pořádku, což ocenila primárně moje rodina,“ přiznala Mašková v rozhovoru pro Sport.cz.

Foto: Facebook: Sandra Mašková "Medojed" - fighter

Sandra Mašková. Kicboxerka, která nehlédla už i do MMA. A vítězně.

Článek

Premiéra v MMA, první rána pěstí v malých rukavicích, co s vámi provedla?

Přinejmenším mě dost překvapila. Bylo to úplně něco jiného, než jsem doposud poznala. I když spáruju v malých rukavičkách, pořád mají vycpaný boule proti zápasovým rukavicím, tohle byl velký rozdíl.

Vyhrála jste, bylo něco, co vás překvapilo?

Rozhodně jsem nepočítala s tím, že se ocitnu na zemi ve vítězný pozici. Jak jsme se na tuhle možnost nepřipravovali, tak mě to dost překvapilo, a taky to podle toho vypadalo. Absolutně jsem nevěděla, co si s tím počít, a tak mě soupeřka na trubku bez problémů přetočila. Na to už jsem byla připravenější, takže jsem to svázala a čekala, než to rozhodčí zvedne za pasivitu. Vlastně to bylo všechno podle plánu (smích).

Při nástupu jste poskakovala, mávala lidem, bylo to „divadlo" na uvolnění, zbavení se stresu?

To byla čistá radost z toho, jak mě publikum přijalo. Jinak hopsání mám v sobě hluboko zarytý, protože se jím zahřívám i uvolňuju. I před zahájením samotného fightu si častokrát hopsinkám do poslední chvíle.

Původně jste měla mít zápas v prosinci, takže na přípravu bylo nakonec o tři měsíce více času, byl tam hlavně posun, co se týče grapplingu?

Rozhodně. Předtím jsme drilovali vyloženě obranu na takedowny a útěky ze země. Během prodloužený přípravy jsme tam napasovali i nějakou poziční práci, trochu ground and pound, a celkově mi trošku začala ta práce na zemi secvakávat. Líp cítím pohyb a tělo soupeře. Na mountu musím teda ještě trošku zapracovat. V zápase jsem ale necítila bezprostřední ohrožení a nedostala jsem se do žádného většího průšvihu.

Je MMA a klec větší adrenalin než kickbox?

Pro mě asi ano. Před kickboxovým zápasem jsem vždycky dokázala uklidnit sama sebe: „Nic se neboj, když bude nejhůř, máš dvoják," což v případě MMA nejde. V kleci se prostě nejde zabalit a počkat, než se soupeř vystřílí.

Co bude dále, je v plánu další zápas?

Teď se na nějakou dobu zase zaměřím na kickbox, protože mě čekají nějaké zápasy. Jedním z nich bude 19.4. Česko vs. Čína pod záštitou XFN, takže potřebuju dohnat všechno, co bylo během přípravy na klec zameškáno. A pak se uvidí.

Nyní už máte porovnání, zažila jste 15 minut v kleci, je to vaše možná profesionální cesta?

Rozhodně moje profesionální cesta nebude spočívat v 15minutových zápasech, to se na to radši vy...., protože to je peklo. Cesta by to byla možná, pokud se mi podaří najít způsob, jak zápasy řešit rychleji (smích).

Máte tři dny po zápase, jaké jsou reakce okolí - rodina, trenéři, kamarádi?

Reakce jsou překvapivě pozitivní. Podle všeho se mi povedlo udělat zápas, na který se dalo koukat. Vylezla jsem v pořádku, což ocenila primárně moje rodina, a řekla bych že trenéři Lojza Škeřík a Míša Hořejší jsou spokojení, protože jsem udělala zápas přesně takový, jaký byl v plánu.

Reklama

Související témata: