Hlavní obsah

Navrátilová nepochybovala, že anketu vyhraje Neumannová

Do rodiny českých sportovních legend se v neděli večer zařadila tenistka Martina Navrátilová. "Cítím se trochu rozpačitá... Samozřejmě jsem Češka, tady jsem se narodila, ale největších sportovních úspěchů jsem dosáhla jako Američanka," říká Navrátilová v rozhovoru pro Právo.

Foto: PRÁVO/Michaela Říhová

Martina Navrátilová po příletu do Prahy.

Článek

Co pro vás znamená zařazení mezi české sportovní legendy, jakými jsou manželé Zátopkovi, Věra Čáslavská, Josef Masopust, Jiří Raška a Ivan Hlinka?Cítím se trochu rozpačitá... Samozřejmě jsem Češka, tady jsem se narodila, ale největších sportovních úspěchů jsem dosáhla jako Američanka. Svoboda do naší země přišla o patnáct let později. Tedy pro mne z tohoto pohledu moc pozdě. Kdyby se to stalo o stejnou dobu dřív, byl by tu jiný život i pro mne. Myslela jsem na to během letu do Prahy... Ale hlavně že to přišlo. Lepší později, než vůbec.

Není vám líto, že jste nikdy nemohla vyhrát českou anketu Sportovec roku?Nevěděla jsem, jak velká to je věc. Bohužel, co se dá dělat. Já jsem nemohla, vyhráli jiní. Nyní jsem vůbec nepochybovala, že vyhraje Kateřina Neumannová. Sportovce roku i legendu získaly v jednom roce dvě ženy. To je úplně nové, ale třeba se to bude stávat i častěji.

Potkaly jste se s Kateřinou Neumannovou dřív, než na nedělním vyhlášení?Potkaly jsme se, když jsem vloni v Praze hrála tenisový turnaj. Tenkrát jsme si i vyměnily autogramy.

Viděla jste její zlatý olympijský závod v Turíně?Viděla a pochopitelně jsem Kateřině moc fandila. Já ji obdivuji. To, co ona, bych já nevydržela, ani nedokázala. Pro mne je jakýkoliv běh na vzdálenost větší než sto metrů hrozně daleko. Takové závody a hlavně ten tvrdý trénink... Musím smeknout. Opravdu klobouk dolů.

Tenis podle vás není dřina?To je něco jiného. Pro mne není dřina hrát třeba celý den basketbal, ale maratón nebo to, co Kateřina, to by pro mne bylo mučení.

Vy jste prý ještě zvažovala start na letošním Australian Open...Ne, ne. Loni jsem oslavila padesátiny a po US Open jsem opravdu skončila.

Největším soupeřem Kateřiny Neumannové byl v letošní anketě Jaromír Jágr. Toho vídáte častěji?Potkala jsem Jágra kolem Vánoc a viděla ho hrát proti Tampě. Rangers vyhrávali 3:0, ale prohráli 3:4. Byl to moc dobrý zápas, ale Jágr se mi moc nezdál. Nebyl v nejlepší formě, ale třeba to bylo jenom v tomhle zápase. Jinak by se ti New York Rangers mohli jmenovat Czech Rangers, kolik tam je českých hokejistů.

Devětkrát jste vyhrála dvouhru ve Wimbledonu, máte na kontě přes padesát grandslamových triumfů a na dvě stě turnajových. Najdete mezi svými úspěchy nějaký, který řadíte nejvýše?Kdepak, celá sbírka grandslamových a turnajových vítězství, ať individuálních nebo ze čtyřher či mixů, patří do jednoho celku. Zvláštní postavení mělo asi první vítězství ve Wimbledonu, které bylo i nejradostnější. Na některá jsem musela víc makat, ale na wimbledonský triumf jsem také čekala nejdéle, přitom jsem ho chtěla vyhrát, už když mi bylo nějakých osm let. Pak jsem si na něj musela počkat dalších čtrnáct let. Měla jsem štěstí, že jsem to dokázala, a tolikrát. Někomu se to nepovede vůbec.

Vidíte v současném tenisu hráčku, která by mohla jít ve vašich stopách?No... Myslíte rekordy, nebo hru?

Obojí...Co se týče hry, tak to moc nevidím. Nejvíc se mi snad přibližuje Justine Heninová-Hardenneová, ale jen přibližuje, protože dnes se hraje úplně jiný tenis. Chybí mi tam víc fines, proto fandím Martině Hingisové, je menší, ale hraje chytrý tenis a úspěšně. A Heninová také, je neuvěřitelné, že je snad nejmenší a hraje tak fantastický tenis a je tak vysoko. Co se týká úspěšnosti, to už se asi nebude nikdy opakovat. Laťku jsem nastavila hodně vysoko. Ale Steffi Grafová také dosáhla obrovských úspěchů, to se nedá porovnávat. Jsem jedna z nejlepších tenistek na světě, možná nejlepší, ale hádat se o to nebudu.

Grafová o sobě říká to samé...Ani s ní se nebudu hádat.

Jak vidíte budoucnost českých tenistek?Přála bych jim, aby dosáhly toho, na co mají fyzicky i psychicky. Třeba Nicole Vaidišová na to má. Může se dostat hodně vysoko, ale potřebuje i kus štěstí.

Teď se věnujete i jiným než tenisovým aktivitám. Jak dopadla výstava vašich obrazů, přesněji řečeno tenisových pláten v Praze?Dopadla dobře. V Česku se psalo, že nevím, co mám po skončení s tenisem dělat, tak jsem se pustila do malování. Přitom výstava byla výsledkem už šestileté spolupráce. Teď chystáme výstavu v Paříži. Rozjíždí se to, budeme pokračovat.

Prozradíte, co máte v plánu při pobytu v Česku?Dobře se tu najíst, což se mi splní při každé návštěvě. Hlavně bych si přála, aby se mamince zlepšilo zdraví.

Zanedlouho se bude hrát utkání Davisova poháru Česko- USA. Komu budete fandit?Nebudu fandit konkrétní zemi, ale hráčům. Líbí se mi, když hrají pestrý tenis.

Reklama