Článek
Čtvrté místo ve Světové lize při premiérové účasti je skvělým úspěchem. Nemrzí vás ale přece jen prohra z duelu o bronz s Itálií?
Je to škoda, protože třetí místo bylo hratelné. V posledním utkání už všem klukům včetně mě prostě došly síly. V závěru se také projevila krátká příprava, jakou jsme měli poté, co jsme narychlo nahradili Argentinu. Navíc pět utkání v šesti dnech, to byla celkem soda, ale ostatní týmy na tom byly podobně.
Je po neúspěchu na loňském mistrovství světa v Argentině umístění mezi čtyřmi nejlepšími celky soutěže velkou satisfakcí?
Spousta lidí to bude samozřejmě znevažovat a říkat, že jsme měli v Madridu výhodné vylosování i jednoduchou základní skupinu. Tím se ale nezabýváme. Konečně jsme dostali šanci tak prestižní soutěž hrát a šli jsme do toho naplno.
Je pro vás "Madrid" životním výsledkem?
Pro mě i pro většinu kluků ano. Byl jsem sice s juniory třetí na mistrovství světa, ale tato účast může být historická, takže mezi muži jde rozhodně o největší úspěch.
Byly v průběhu celé Světové ligy nějaké momenty, které mužstvu psychicky pomohly?
Těch zlomů bylo víc. Především výhra v Řecku, kde jsme si dokázali, že to půjde. Pak druhý domácí zápas s Francií, která přijela jako bronzový medailista ze světového šampionátu a nám se podařilo odvrátit mečbol a porazit ji. I zápasy v Japonsku byly nesmírně náročné a my tam jako jediní ze skupiny dvakrát vyhráli.
Z volejbalistů se náhle staly ostře sledované osoby. Jak to na mužstvo působilo?
Bylo dobře, že jsme přitáhli zájem médií a připomněli se trochu veřejnosti. Po delší době se zase nepsalo jen o fotbalistech nebo hokejistech.
Domácí Španělé si vás nalosovali do skupiny, protože věřili, že pro ně před domácím publikem budete snazším soupeřem. Právě v tomto zápase o postup mezi nejlepší čtyřku jste ale podali nejlepší výkon na turnaji. Znamená to, že už umíte hrát klíčové duely?
Taková utkání jako proti Španělsku se hrají jen párkrát za život. Sešlo se při tom víc faktorů. Důležitost zápasu, skvělá atmosféra...
Co českému volejbalu ještě chybí, aby se vyrovnal brazilskému?
Jihoameričané jsou nesmírně hravým národem. Mají velký zápal pro hru i vůli trpělivě opakovat a vybrušovat všemožné herní varianty. Ale je to i o finančních možnostech. V Brazílii je volejbal sportem číslo dva, což se o Česku říct nedá.
