Rubriky:

Ostatní sporty

Kraj: Dokázal jsem, že ještě nejsem vyřízený

14. července 2003 20:18 - PRAHA

Po senzačním zisku stříbrné medaile na olympijských hrách v Sydney se od boxera Rudolfa Kraje odvrátilo štěstí a vleklé zdravotní potíže zbrzdily jeho kariéru. Bronzem na mistrovství světa v thajském Bangkoku však mělnický rodák dokázal, že právem patří do světové špičky. ROZHOVOR

 

PRÁVO/Michaela Říhová

Představuje pro vás bronz ze šampionátu v Bangkoku, po všech potížích s bolavým ramenem, cennou satisfakci?

Mám z něj ohromnou radost. Dokázal jsem sobě a hlavně ostatním, že na to ještě mám. Když se maká a zdraví slouží, tak to prostě jde. Hodně lidí mě odepisovalo a nevěřilo mi, že bych mohl ještě něco dokázat. Nejen kolem českého ringu bylo slyšet, že už jsem vyřízený a vidíte: tři roky po olympijském stříbru se mi povedl perfektní výsledek.

Co bylo nejobtížnější na cestě za vysněnou medailí?

Z losu jsem nebyl kdovíjak nadšený, stáli proti mně obtížní protivníci, k tomu thajské vedro a vysoká vlhkost vzduchu. Na stupně vítězů vedla tři těžká utkání, z nichž asi nejobtížnější bylo čtvrtfinále s Egypťanem Ismailem.

Soupeř byl až nečekaně dobrý a já hodně nervózní, abych něco nezkazil. Šlo mi o medaili, a to mě trochu svazovalo. Naštěstí jsem se dokázal v ringu prosadit. Potom se mi už boxovalo výrazně lépe, s takovým lehčím pocitem a měl jsem na to uspět i v dalším duelu.

Kolik vám chybělo ve vyrovnaném semifinále k vítězství nad pozdějším mistrem světa Makarenkem z Ruska?

Pár bodíků, finále bylo skutečně na dosah. Ještě v posledním kole jsem na body vedl, ale v závěru mi docházely síly víc než soupeři a možná i rozhodčí si více všímali úderů obhájce titulu. Prostě jsem měl tři dobrá kola, ale to čtvrté už takové nebylo.

Když jsem však sledoval, jak Makarenko ve finále lehce vyřídil Bělorusa Aripgadžijeva, říkal jsem, že to pro něj nebyl důstojný soupeř k boji o zlato. Se mnou měl Rus určitě víc práce a možná se o výsledek i bál.

Jaká atmosféra vůbec provázela mistrovství světa v Thajsku?

Bydleli jsme v perfektním hotelu, kde bylo i skvělé jídlo, ale jinak jsem byl děním kolem šampionátu zklamán. Především ta země na mne působila divně, všude chaos, smrad a blázinec na trzích a nakonec ani do hlediště nechodilo tolik lidí, jak bych čekal.

Vysocí evropští boxeři byli pro místní malinkaté lidičky hodně velkou zvláštností, zvlášť plešatí jako já. Několikrát si na mne dokonce šli sáhnout. Hodně velkou atrakcí byl i náš trénink na hotelové chodbě, ale to šlo spíš o nouzové řešení, protože jsme neměli k dispozici tělocvičnu na rozcvičení.

Máte už v hlavě plán oslav?

Nejméně tři týdny nechci o boxu vůbec slyšet, budu slavit s rodinou a kamarády. Ještě zvážíme, zda pojedeme někam na dovolenou k moři, ono i u nás v Mělníce je hezky. Teď mám vrchol sezóny za sebou, ale příští rok chci uspět v olympijské kvalifikaci, dostat se na hry v Aténách a tam připomenout, že v Sydney jsem nebyl druhý náhodou. I ten bronz z Bangkoku mě k tomu zavazuje.

Martin Kézr

Zrušit