Článek
Volejbalovou reprezentaci jste převzal po věhlasném Argentinci Velaskovi a hned v první sezóně jste s ní vybojoval historický úspěch... Pozvání mezi světovou elitu přišlo jako blesk z čistého nebe. Neměli jsme prakticky žádný čas na přípravu, ale snažili jsme se nic nezanedbat. Kluci pak ukázali, že v nich je velký potenciál. Je to nově se tvořící družstvo a do dalšího období získalo ohromný impuls.
Jaká největší pozitiva start ve Světové lize českému týmu přinesl?Přijeli jsme se učit hrát pod tlakem a Světová liga nám umožnila sehrát řadu velmi těžkých utkání s vynikajícími soupeři. Po delší době jsme také narazili na Brazilce a Srbsko a Černou Horu.
Jen když budeme s těmito top týmy v herním kontaktu, můžeme je časem začít porážet. Na hráčích je ale patrná chuť se učit a zlepšovat v určitých herních činnostech. Prostě snaha dohnat ty nejlepší.
Zatím je ale mezi výkonností českého týmu a absolutní světovou špičkou, představovanou zejména Brazilci, hodně velká mezera...V týmu máme už teď skvělé individuality, bota nás ale tlačí v konzistenci výkonů. Týmový duch je dobrý, ale ještě o sobě na hřišti úplně perfektně nevíme. Proti Brazilcům nás navíc svazoval i přílišný respekt ze soupeře.
Nový tým bude potřebovat několik takhle důležitých turnajů, aby se mu začalo dařit podle mých představ. Důležité však bylo, že jsme se prosadili v utkáních s Řeckem a Španělskem, kdy jsme dokázali být aktivní a diktovat tempo zápasu.
Je čtvrté místo z Madridu současným maximem českého celku?Řekl bych, že ano. Postupem mezi čtyřku jsme potvrdili první místo ze základní skupiny. Možná jsme ve Španělsku doplatili na nemoc Pláteníka. Na ostatních smečařích pak byla příliš velká zátěž, a to především v závěrečných dvou zápasech sehrálo svou roli. Musíme ale posunout naši výkonnost ještě výš.
Hráči předvedli v Madridu nejlepší volejbal v duelu s domácím Španělskem, kdy se vyrovnali s psychickým tlakem i divokým prostředím. Byl to výkon, který se blížil vašemu ideálu?Takový zápas se poštěstí jen několikrát za život a nevzpomínám si, že bychom od začátku devadesátých let na mezistátní úrovni tak důležité utkání hráli.
Postupem mezi čtyřku jsme si splnili velký sen. Je ale pravda, že nás klíčový duel vyčerpal fyzicky i psychicky. Takové představení zatím nejsme schopni v sérii zopakovat.
Občas někde zazní hlasy, že jste příliš dlouho trénoval ženské týmy a na práci s mužskou reprezenatcí nemáte potřebné zkušenosti.To se mi ani moc nechce komentovat. Sám jsem působil jedenáct let v mužském národním týmu jako hráč a některé vjemy se prostě nezapomínají. Samozřejmě jsem rád, že mě kluci podrželi. Ale existuje spousta trenérů, kteří trénovali jak muže, tak ženy.
Třeba současný kouč Brazílie Bernardo Rezende začínal v Itálii u ženského týmu Perugie, pak trénoval národní tým Brazilek a nyní s jejich muži vyhrál mistrovství světa i Světovou ligu.
Jak nečekaný úspěch oslavíte?Především si odpočinu, což přeju i klukům. I na dovolené ale musím myslet na přípravu směřující k zářijovému mistrovství Evropy v Německu. Budou dva volné víkendy a pak už se sejdeme v Jablonci, kde budeme nabírat kondici na další cyklus.
