Článek
Pokaždé šlo o složitě vyvzdorované ženské expedice. Vystudovaná matematička, cestovatelka, spisovatelka a nadšená fotografka, která ve čtvrtek oslaví sedmdesátiny, se do hor stále ráda vrací.
Tatry druhým domovem
Lezení Dinu Štěrbovou (rozenou Schochmannovou) chytlo ve 14 letech, když na zapřenou vyjela s kamarádkou do Vysokých Tater a rovnou zlezla Gerlachovský štít. Nejmenší velehory se jí nadlouho staly druhým domovem, celkem v nich podnikla kolem 300 výstupů v zimě i v létě a poznala tam i svého budoucího manžela Otakara.
Tréninkové cesty mladé lezkyně ale směřovaly i na Pálavu, do Moravského krasu nebo na Wilsonku na Dalešickou přehradu. Od šestnácti let byla členkou bratislavského horolezeckého klubu Slavia vysoké školy, jehož členem byl například i pozdější pokořitel Mount Everestu Jozef Psotka.
O vysněném studiu medicíny si ale mohla kvůli špatnému kádrovému posudku nechat jen zdát. Přesto vysokou školu vystudovala, namísto lékařství přísně exaktní obor - matematiku, kterou v letech 1964 až 1992 vyučovala na přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Výpravy platila ze svého
Jedna z nejúspěšnějších českých, respektive československých horolezkyň měla štěstí, že zachytila průkopnickou éru, kdy ženské výpravy začaly vystupovat na nejvyšší vrcholy planety. Na první osmitisícovku, Manaslu, vylezly japonské horolezkyně v květnu 1974, rok poté stanula na Mount Everestu další Japonka Džunko Tabeiová.
Tehdejší čs. horolezecký svaz však ženskému expedičnímu lezení vůbec nepřál a snahy Diny Štěrbové, která se v něm pokoušela prosadit myšlenku uspořádání ženské expedice, zůstávaly dlouhodobě nevyslyšeny. Zanícená horolezkyně tak leckdy vyjížděla překonávat hory i sebe samu na vlastní náklady a zcela soukromě.
Finanční prostředky na relativně nákladné výpravy dávala dohromady jak se dalo. Po večerech šila péřové spací pytle, jindy na realizaci expedice přispěl manžel s kamarády, kteří vydělali peníze na demolicích. Vášeň své ženy pro hory vystudovaný biolog, nadšený vodák a cestovatel celoživotně sdílel. Společně třeba roku 1970 vystoupali na šestitisícový Haramóš II v pohoří Karákóram. Sjet na vojenském člunu divoký veletok Indus, ale malé expedici pákistánské úřady nedovolily.
První ženou na "tyrkysové hoře"
Výprava na Čo Oju (8201 metrů) v roce 1984, při níž s Čechoameričankou Věrou Komarkovou zlezly "tyrkysovou horu" jako první ženy na světě, byla hodně vyvzdorovaná. Ve své době to byla nejmenší ženská expedice, kdy výpravu tvořili kromě dvou horolezkyň pouze dva šerpové a jeden kuchař. O pozoruhodném podniku naší přední horolezkyně ale hlásala jen Svobodná Evropa, protože společný výstup Čechoslovačky a Američanky byl pro socialistický režim v roce bojkotu olympiády v Los Angeles nežádoucí. O okolnostech výstupu na šestou nejvyšší horu světa napsala Štěrbová knížku.
Na vrcholu osmitisícovky stanula znovu o čtyři roky později. Gašerbrum II (8035 metrů) zdolala v prvním československém výstupu s Livií Klembarovou v ženském družstvu, a to bez nosičů, alpským stylem. Začátkem devadesátých let se pak dvakrát neúspěšně pokusila výstup na Mount Everest (1991, 1992) a byla také organizátorkou českých expedic na Broad Peak (1994) a Nanga Parbat (1997).
Sjela i řadu exotických řek
Mimo horolezectví lze ke sportovním vášním Diny Štěrbové připočíst i vodáctví. S manželem sjeli celou řadu exotických řek, o zážitcích z plavby v Severozápadních teritoriích po řece Nahanni v roce 1999 napsali knihu Putování po kanadských řekách. K jejím koníčkům patří rovněž fotografování, obzvláště lidí a scenérií v hornatém Himálaji, a poslech hudby Johanna Sebastiana Bacha. Angažuje se také v zajištění provozu malé české vysokohorské nemocnice v pákistánském Karákóramu. O své zážitky z cest se často dělí na besedách nebo horolezeckých filmových festivalech. Má jednoho syna.
