Článek
Jak se vám zamlouvá vaše první bronzová medaile?
Ta medaile není moc pěkná... Je asi nejzvláštnější, co jsem kdy získala.
Potěšilo vás, že vám ji předával slavný britský oštěpař Steve Backley?
Škoda, že mi ji nepředávala Helenka Fibingerová, taky bych ji někdy chtěla dostat od Čecha. S Helenou jsme se bavili, také říkala, že její prokletí byly Němky, moje asi taky. Jak se ke mně včera chovali Němci na dopingu? Rusové mi chodili pro led, gratulovali mi, ale Němci...
Takže podobná nevraživost jako na stupních vítězů v Ósace?
Na druhou stranu té Lindě Stahlové to přeju. Trefila to hezky. Má velké zdravotní potíže, vyhřezlé dvě plotýnky. Tohle bude si myslím její životní úspěch. Byla šťastná.
A jak berete třetí místo s odstupem vy?
Jsem s tím spokojená ještě víc než po závodě. Když si vezmu, jak jsem po tom Monte Carlu nemohla pravou rukou ani otevřít dveře...
Jak jste medaili oslavila?
Skvěle. Takové fanoušky asi nemá nikdo, jsou to kamarádi, co za mnou přijedou, to se nedá ničím zaplatit. Bylo nás asi deset, byli jsme na pláži, pak pokračovali v hotelu... To nikdo nemá, i mi to všichni závidí. Říkají mi, že ani nechtějí fotit mě, ale jen můj fan club. Odpovídám jim, že to není fan club, ale kamarádi.
Jak je na tom nyní váš loket?
Není to úplně zničené. Ještě to ani nepřišlo k sobě, ale natáhnout tu ruku moc nemůžu.
Opravdu věříte, že půjde házet už za dva týdny v Londýně?
Myslím, že jo. Jdu na rezonanci, ale kdyby to bylo úplně špatný, tak by to ani prášky nepřebily. Myslím, že to zvládnu. A věřím, že přijedou i Němky a seberou body těm druhým.
Vy budete přemýšlet o změně počtu závodů pro příští rok?
Budu se muset zamyslet a asi i omezit ty Diamantové ligy. Letos je to opravdu výjimečná situace, je to asi nejtěžší sezóna, ale daří se. A věřím, že ji dotáhnu zdárně do konce.
