Rubriky:

Ostatní sporty

Kdo nežere, nevyhrává, tvrdí brokoví střelci

6. srpna 2010 11:49 - MNICHOV

„Každý kilogram dolů je jeden ztracený terč,“ říkával před čtvrt stoletím fenomenální střelec v trapu Miloslav Bednařík. Byl prostorově výraznější, hanácky dobrosrdečný a uměl se najíst. Však také v jednadvaceti letech měl ve sbírce tři zlaté medaile ze seniorských světových šampionátů a stříbro z olympiády v Soulu. Bohužel zahynul na motocyklu při střetu s popelářským autem. Ale to je jiná, leč hodně smutná kapitola, protože kdyby tu byl společně s Davidem Kosteleckým a Jiřím Liptákem...

 

Karel Felt, Právo

Životospráva je slovo, které se skloňuje ve všech sportech. Střelbu nevyjímaje. Až na brokaře. Ti si s ní velkou hlavu nedělají. Samozřejmě i mezi nimi jsou výjimky.

„U střelců je to hodně individuální. Když vidíte stodvacetikilového Španěla Alberta Fernandeze, který vyhrál na mistrovství světa trap, pak všechny teorie o životosprávě berou za své. Můžete běhat, kalorie vážit na lékárnických váhách, jíst zeleninu a samé zdravé věci, a pak přijde takový pořízek, jakých je ale v brokových disciplínách mnohem víc, a napráská vám. My hubení nemáme moc šancí, když to pořízkům sedne,“ usmíval se David Kostelecký, vyznavač lehké kuchyně. „Maso jím jen proto, že ho musím,“ dodal.

Fernandez je skutečně předobraz Otesánka na začátku kariéry. To většina střelců ze zemí blízkého a středního východu jsou Otesánci ve vrcholné formě. Najdou se mezi nimi i stočtyřicetikilogramový borci.

„Ti si s nějakou životosprávou už vůbec nedělají hlavu. Umějí se pořádně najíst i mezi položkami, ale chuť řízku nebo kdnedlo-zelo-vepřo, to znenají. Já mám spíš problém, do sebe kromě nějaké tyčinky sníst něco jiného, žaludek nechce. Mezi základním závodem a bronzovým finále jsem do sebe nasoukal hamburger,“ vyprávěl první Čech, který si zajistil účast na olympiádě v Londýně, Jiří Lipták. „Po závodě to doženu. Maso mám rád a pořádný řízek mi nedělá problém,“ dodal urostlý Moravák, který už také patří do kategorie „přes cent.“ Kostelecký je proti němu hubeňour.

U puškařů to je něco jiného. „Ti se musejí hlídat, aby se vešli do střeleckých kalhot a kabátů. Děvčata se samozřejmě hlídají i proto, aby vypadala dobře, to je logické,“ rozhovořila se olympijská vítězka Kateřina Emmons. „V den závodu se mi stáhne žaludek a jsem ráda, když posnídám nějaké zdravé zrní a během dne do sebe dostanu banán nebo nějakou tyčinku. Hned jak skončím, dám si bagetu,“ dodala.

Není tajemstvím, že má ráda dobrý steak. „Na závodech je pravidlem, že vyhledáme dobrý steakhaus hned po příjezdu. Půlkilogramový biftek po dlouhém dni na střelnici není žádný problém,“ prozradil otec, bývalý mistr světa a nyní trenér australských střelců Petr Kůrka. „Je to tak, tedy nevím, jestli zrovna půlkilogramový steak, ale po závodě se umím dobře najíst,“ přiznala dcera, ač na není nikde vidět gram navíc.

Pití je jiná kategorie. „Alkohol je přísně zakázaný, je brán hůř než nějaký doping. Není divu, vždyť jde o sportovní střelbu a zbraně. Během dne, když už se pořádně nejí, je třeba dodržovat pitný režim. Ten má ale každý také jiný. Někomu stačí voda, jiný se nalévá colou, většina pije iontové nápoje. V tomhle směru zapadám do party brokařů, kteří si zase nedělají problém s nějakými ionty. Když se potřebuji udržet v provozu, spraví to osvědčený Red Bull,“ přiznal David Kostelecký.

Pivo po závodě, to je přímo nutnost. Vitamín B střelci potřebují a ti z Plzně k němu mají blízko, což neznamená, že by se opíjeli. „Pivo k večeři musí být. Samozřejmě množství se váže k tomu, jestli máte odstříleno nebo vás čeká druhý den závod,“ pravil Miroslav Januš, který v běžícím terči získal na OH, MS, ME a SP úctyhodných 116 medailí. A právě trojici v běžícím terči pořádně zatrnulo, když si dali po večeři pivo a trenér jim poté oznámil, že organizátoři světového šampionátu změnili na poslední chvíli program a místo odpoledne střílejí už ráno. „Neměli jich tolik, aby to vadilo, spíš si chtěli přispat,“ vysvětlil kyselé obličeje trenér Ján Kermiet.

Rozhodčí na střeleckých soutěžích mohou kontrolovat alkohol prakticky kdykoliv. Na dopingové kontroly chodí medailisté a losem či namátkou vybraní závodníci. „O alkohol bych se nebál, to si netroufne nikdo, ale kdyby se dalo změřit, kdo co spořádal večer před závodem, to by byly zajímavé údaje a statistiky,“ usmíval se Jiří Lipták.

Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní sporty

Filtr článků - Ostatní sporty