Článek
Je konečný výsledek pro vás velkým zklamáním?
Nějaké osobáky si závodníci udělali, ale těch extra výkonů jsme zaznamenali jen pár. I když samozřejmě v neděli i vinou toho psího počasí.
Které ztráty vás mrzí nejvíc?
U nás se atletika dělá komplexně, ale někde ty lidi máme, jinde ne. A nejsou trenéři. Přitom to dobře začalo, osobákem Katky Šafránkové v kladivu, ale pak asi tím, jak tu bylo daleko z rozcvičováku na stadión, vypadl týmový duch. Vloni v Budapešti to bylo přímočařejší, tady to lidi nestíhali sledovat. V hotelu byla družná nálada, na stadión se bohužel nepřenesla.
Podle očekávání nabral český tým největší ztrátu v delších bězích…
Víme, jaká je u nás situace. Ale samozřejmě jsme čekali, že třeba Lenka Masná udělá víc než bod. Jenže sám jsem to zažil, v rozcvičování je člověk v pohodě, pak mu rupne v noze.
Ona sama říkala, že jí bolest trápí už déle. Neměla běžet náhradnice?
Má zbytnělou tu burzu pod achillovkou. To se dá rozběhat, třeba u mě platilo, že čím rychleji jsem běžel, tím méně to bolelo.
Jakub Holuša půlku ani nemohl běžet. O jeho problému jste věděl?
Ne, to přišlo shůry. S trenérem se bavil, že to může být následek pádu v Oslu, ale ještě v sobotu jsme věřili, že poběží. V neděli pak připajdal na snídani… Ty bodové ztráty jsme ještě někde mohli nahradit, ale ty víc než pětibodové už jsou tristní.
Napověděl tento šampionát něco i směrem k mistrovství světa v Tegu?
To je za strašně dlouho, tam snad nebude taková holomajzna venku. Někteří se přesvědčili, že musí něco změnit, někde přidat. Velké plus je, že na limit dosáhly holky ve štafetě. Neříkám, že v Tegu poběží finále, ale ten čas by mohl být zajímavý směrem k mistrovství Evropy.
