Článek
"Pořadatelé nám umožnili každý den jednu hodinu tréninku. Kanál už funguje, i když všude kolem jezdí bagry a míchačky na cement. Na trati je jen třeba ve spolupráci s námi závodníky rozmístit co nejlépe umělé překážky," vypráví loňská mistryně světa z Augsburgu.
Asi největší obavy měli všichni slalomáři ze slané vody, kterou do umělého kanálu vhánějí čerpadla z blízkého moře. "Čekali jsme, jaké to bude, hlavně jestli nebude štípat do očí. Někteří sice sháněli nějaké brejličky, ale není to tak hrozné. I když člověk nakonec vypadá, jakoby místo ježdění hodinu brečel někde v koutku," směje se.
Kromě polykání mořské vody si zvykala i její chování v kanále. "Je jiná než sladká. Zůstává déle napěněná, což pro nás znamená, že méně drží záběr. Kvůli pěně je bílá, což může být atraktivní pro diváky, ale z lodě jsou hůř vidět překážky. Technika jízdy nebo záběru se ale moc nemění, musíte si hlavně zvyknout na konkrétní trať. Kde jsou vracáky, kde je třeba si nadjet nebo mírně přetočit loď," přemítá.
Do Řecka dorazila jen den poté, co přiletěla ze soustředění v Jihoafrické republice. V Africe byla letos dvakrát. "Poprvé jsme tam jeli v lednu s rodinou, takže už jsme alespoň trochu věděli, co nás čeká, i když jsme změnili místo. Trénovali jsme s kolegy na řece, která vede pitnou vodu do Johannesburgu, takže je krásně čistá. Věnovali jsme se hlavně kondici a objemové přípravě, ale došlo samozřejmě i na techniku," vzpomíná Hilgertová.
Nyní ji čeká tréninkový program v Praze. "Další přípravu nemá teď smysl plánovat. Až po úspěšné olympijské kvalifikaci za měsíc v Tróji a na Trnávce je třeba projít kalendář a promyslet další postup. Tak, aby člověk mohl na Atény správně potrénovat a taky se dostatečně rozzávodit," tvrdí kajakářka, chystající se po triumfech na OH v Atlantě a Sydney na boj o třetí zlato v řadě.
