Článek
"Vcelku jsem spokojená," střídmě dávala najevo radost devátá triatlonistka závodu který se pro ni vyvíjel mimořádně dobře od samého počátku.
Nebrzdil ji chlad vln Středozemního moře. Pak ani občasné poryvy větru zvedají písek z valencijské pláže Las Arena. A ani astma - letitý neduh, který ji nijak neodradil od toho, aby se kdysi vrhla na vytrvalostní sporty.
"Byla sice zima, ale bylo to v normě," mínila. Z vln coby bývalá úspěšná plavkyně vylézala tradičně mezi nejlepšími. Na kole se udržela v čelní pětičlenné skupině. Tušila však, že zezadu přijde hrozba.
V poslední části triatlonových soubojů obvykle ztrácí perně dobité pozice. "Kolo mě tentokrát stálo opravdu strašně sil, šlo o to udržet náskok před hlavním balíkem. Do běhu už jsem tak šla strašně unavená," líčila.
'Na olympiádu patřím'
Co se jí honilo hlavou, když dlouho běžela na lichotivé páté pozici? "Aby se přede mě moc holek nedostalo, nakonec jsem za sebou nechala i bývalou mistryni Evropy Smetovou," vracela se k finiši, v němž do padnutí bojovala o co nejlepší umístění na konci elitní desítky.
Překonala své evropské maximum v podobě třináctého místa. V komplikovaných počtech, které rozhodnou o účasti na olympiádě zaznamenala plusové body.
"Myslím, že tam patřím," pravila se sebevědomím odpovídajícím tomu, kolik desítek sekund v cíli nadělila své rivalce Čechokanaďance Tereze Macelové, která byla v žebříčku zatím o pár míst před ní.
Ještě není vyhráno
Radová a Berková se přes výpadek ve Valencii zřejmě nemusejí příliš obávat o své posty pro olympijské hry. Žebříček je staví hodně vysoko.
"Ale jde o to, aby Česko v součtu bylo v žebříčku tak vysoko, aby mohlo vyslat tři závodnice," poznamenala Zelenková před rychlým sledem dalších bitev o Atény.
Za týden ji čeká Světový pohár v Mexiku, pořadí se uzavře 8. května po dalším vrcholu sezóny - mistrovství světa na Madeiře. "Ještě samozřejmě vyhráno nemám, musí mi ještě něco vyjít," dodala.
