Hlavní obsah

Kostelecký: Vyrovnat dva světové rekordy v jeden den, to je paráda

Karel FeltPrávo

Český střelec v brokové disciplíně trap David Kostelecký ve čtvrtek vyrovnal dva světové rekordy a jako teprve šestý střelec světa neminul v závodě v Granadě jediný terč. Kostelecký se o radost podělil v rozhovoru pro deník Právo. Vykládal mimojiné o samotném závodu, střeleckém štěstí, i celé sezóně.

Foto: PRÁVO

David Kostelecký.

Článek

Ve čtvrtečním finále Světového poháru v Granadě jste v olympijské brokové disciplíně trap vyrovnal hned dva světové rekordy. Takový závod se nepovede každý den...

To určitě ne. Také jsem maximálně spokojený. Už na tréninku jsem cítil dobrou formu. Chtěl jsem ji maximálně využít i v závodě, ale o rekordech jsem v tu chvíli rozhodně nepřemýšlel. Dal jsem do základního závodu na 125 ran všechno a vyšlo to.

Co jste cítil, když ve střepech dopadl na zem poslední terč?

Krásný pocit, že jsem jich trefil všech sto pětadvacet a víc jich trefit nejde. Uvědomil jsem si, že jsem vyrovnal světový rekord a stal se šestým střelcem na světě, kterému se to podařilo.

Prožíval jste před finále velké nervy?

Ani ne. Mezi posledním výstřelem v základním závodě a prvním finálovým byly asi čtyři hodiny. Věděl jsem, že jdu do finále jako první. Tři body na mne ztrácel ruský olympijský vítěz Alipov. Snažil jsem se udržet v pohodě, nějaké zbytečné nervy jsem si nepřipouštěl. Do finále jsem šel s tím, že udělám všechno pro to, abych vyhrál.

V základním závodě máte na jeden terč dvě rány. Ve finále jen jednu...

Je to úplně jiný závod, chybu už nemůžete napravit. Já jsem udělal tři, Alipov žádnou a srovnal můj náskok. V tu chvíli jsme oba součtem 147 bodů vyrovnali i finálový světový rekord. Alipov letos podruhé, celkem jsme tři spoludržitelé. On je nejlepší na světě ve finále na jednu ránu. Letos střílí plný počet pětadvaceti bodů, v horším případě třiadvacet. To je úžasné.

Mrzely vás ty tři terče, které ulétly?

Každý mrzí. Někdy víc, jindy méně. Tentokrát to tolik nebolelo. Byl jsem v klidu. Už se nenervuji tolik jako dřív. Není to k ničemu. Měl jsem ze závodu opravdu dobrý pocit, vyrovnat dva světové rekordy jeden den, to je přece paráda. Přitom to bylo hodně těžké finále, například trojnásobný mistr světa a bronzový z olympiády v Sydney Ital Peliello udělal šest chyb. Byly tam i osmnáctibodové nástřely. To je ve finále hodně málo, ale když to závodníkovi nesedne, tak se i tohle stane.

V rozstřelu jste prohrál v sedmé sérii...

Jak jsem řekl, Alipov je letos na jednu ránu nedostižný. Rozstřel je loterie o štěstí i náhodě. V k. o. systému jedna chyba znamená konec. Udělal jsem ji jako první, Alipov trefil ve fázi, kdy se střílelo na jednu ránu, dvaatřicet terčů v řadě. Klobouk dolů. Prohrát s takovým borcem není ostuda, a já jsem byl spokojený i s druhým místem. Byla to krásná tečka za sezónou.

Jaká vlastně byla?

Moje nejlepší v kariéře. Lepší než ta v roce 1995, kdy jsem získal titul juniorského mistra světa. Řadím ji také výš než rok 2002, kdy jsem se stal seniorským mistrem Evropy. Letos jsem kromě mistrovství světa nechyběl ani jednou ve finále Světového poháru, z nichž mám jedno stříbro, jeden bronz a teď ještě stříbro ze souboje nejlepších střelců sezóny. Ve finále jsem byl i na mistrovství Evropy. Na světovém šampionátu jsem se sice do nejlepší šestky nedostal, ale vystřílel jsem místo na olympiádě v Pekingu, takže mám důvod ke spokojenosti.

Tím pro vás sezóna skončila?

V podstatě ano. Teď nebudu chtít o střílení pár týdnů ani slyšet. Odpočinu si, budu hrát tenis a squash. V listopadu jsem pozván do Kuvajtu, kde chystají nominační závod svých střelců na Asijské hry a chtějí k tomu kvalitní soupeře. Všechno hradí pořadatel, takže budu mít možnost asi deset dní si zastřílet v perfektních podmínkách, kdy u nás už může být zima.

Kdy začnete přípravu na předolympijský rok?

Neznám zatím přesné termíny, ale někdy v lednu bychom měli jet na soustředění do Egypta. To vezmu brokovnici poprvé do ruky. Samozřejmě se budu připravovat fyzicky.

Předchozí dvě sezóny nebyly nejlepší, čím si vysvětlujete, že ta letošní vyšla tak skvěle?

Je mi jednatřicet let a patnáct z nich střílím. Srovnal jsem si v hlavě spoustu věcí. Pochopil jsem, že pro kvalitní výkony potřebuji především dobrou psychickou pohodu a sebedůvěru, opírající se o zkušenosti a vědomí, že jsem udělal v přípravě maximum. Také už mě nerozhodí jedna nepovedená položka. Nejde o život. Je to sport.

V Granadě se příští rok uskuteční mistrovství Evropy. Bude pro vás výhodou, že tuto střelnici znáte a daří se vám na ní?

V Granadě jsme stříleli poprvé v roce 2003, takže jsem o ní letos něco věděl. Je to hodně specifická střelnice, se zvláštním pozadím a terče tu létají trochu jinak než jinde. Zvykl jsem si a sedí mi. Samozřejmě bych tu chtěl příští rok uspět, ale ve sportovní střelbě je rok hodně dlouhá doba. Navíc v brokových disciplínách je třicet i víc střelců, kteří mohou reálně myslet na medaili. Dobře střílí i dalších čtyřicet. Hodně záleží na momentální formě a psychické pohodě. Doufám, že se mi zase všechno sejde jako letos.

Reklama

Související témata: