Článek
Závod jste měl skvěle rozjetý, jednu chvíli jste dokonce vedl...Cítil jsem se moc dobře, všechno fungovalo, jak mělo. Dojel jsem tři Belgičany a táta i reprezentační trenér na mě pokřikovali, ať trochu zvolním. Začal jsem si chystat pozici na závěrečných pět kol, ale za druhými schody ve sjezdu jsem najednou ucítil prázdné zadní kolo. Do depa to bylo hrozně daleko, zlomil jsem se. Medaile byla hodně blízko, Američan Page je určitě závodník k poražení.
Nakonec jste další snažení vzdal.Zkoušel jsem ještě jet, protože je to mistrovství světa, ale chyběla mi morálka. Začal jsem dělat hloupé chyby a radši jsem toho nechal.
Co vám blesklo hlavou hned po defektu?Beznaděj. Nejradši bych slezl a šel domů pěšky. Měl jsem slzy na krajíčku, když si uvědomím, kolik jsem přípravě na tenhle závod věnoval hodin a jak to dopadlo.
Vloni vás o šanci na solidní umístění připravil taky defekt. Není té smůly už moc?Asi jsem nějaký zakletý... Ale jdu dál, nedá se nic dělat. Jsem ještě mladý, mám hodně mistrovství světa před sebou a jednou to zlato získám. Věřím tomu. Vloni mě postihl defekt předního kola, letos zadního, tak snad se už za rok nic nestane. Táta před lety v Getxo svlíknul na šampionátu galusku těsně před cílem a další rok vyhrál v Holandsku mistra světa. Třeba ho v Trevisu napodobím.
Budete se z nezdaru dostávat dlouho?Vyspím se a zase přijde nový den. V tomhle jsem trochu flegmatik. Sezóna nekončí, mám před sebou ještě tři týdny. Odpočinu si a s tátou se pak začneme chystat na nový ročník. Vím, že jsme na správné cestě.
