Článek
Po sezóně v německém týmu Wiesenhof-Akud jste přestoupil do rakouské stáje Elk Haus-Simplon. Proč jste se rozhodl pro změnu?
Skončila mi smlouva a z Rakouska přišla jediná nabídka. Hodně mi pomohly kontakty kamaráda Lubora Tesaře. Chtěli člověka, který dokáže dobře jezdit v kopcích, aby tam byl k ruce rakouskému lídrovi Pfannbergerovi. Možná mi pomohlo i to, když jsem v roce 2004 vyhrál ještě v dresu týmu T-Mobile v závodě Kolem Rakouska prestižní horskou etapu s cílem na Grossglockneru.
Bude závod Kolem Rakouska pro tým jasnou prioritou sezóny?
Je to u nich doma, tak je to logické. Bude tam kvalitní konkurence a rád bych se ukázal. Snad jsem vyhrávat nezapomněl. Jedná se i o startu na závodě Kolem Německa, rozhodnout by se mělo do konce února.
Co máte za sebou nyní?
Po soustředění na Mallorce jsme začali závodit dost brzy. V sobotu jsem jel v Itálii, od úterka startujeme ve Francii na etapovém závodě Kolem Středozemního moře. A v březnu je v plánu etapák v Portugalsku.
Jak jste do týmu zapadl?
Myslím, že v pohodě. V minulé sezóně tady jezdil Čech Bárta, ale už odešel. Aspoň jsem se tady sešel se Slovákem Jánem Valachem. Jsme stejně staří, je to fajn kluk.
Vaši kariéru pronásledují častá zranění. V listopadu 2004 jste si při hokeji zlomil stehenní kost, vloni zase ruku. Nemáte už ze zranění noční můru?
Snad už se mi ty karamboly vyhnou, stály mě rok závodění. Ale strach mít člověk nemůže. To bych musel ležet doma pod peřinou. Pak by se mi možná nic nestalo.
Jdete si hokej zahrát i teď?
Hraju pořád. Mám hokej moc rád, akorát si dávám větší pozor. Syn Tomáš navíc hraje za Kometu Brno a když jsem doma, chodím s ním hrát i třikrát týdně.
