Rubriky:

Cyklistika

Kreuziger: Na Tour nebo Giro mám ještě dost času

16. dubna 2007 09:36

Ve dvaceti letech je Roman Kreuziger největším talentem české cyklistiky. Druhým rokem jezdí juniorský mistr světa v italském týmu Liquigas a má předpoklady, aby jednou vyhrával největší závody. Kolu obětuje naprosto všechno, touto dobou má najeto už 14 000 kilometrů.

Sezóna se nedávno naplno rozjela a o vás už bylo slyšet docela dost. Čekal jste tak dobré výsledky?

Nečekal jsem, že to bude až takové. Říkal jsem si, že by v sezóně bylo super vyhrát alespoň dva závody. A povedlo se mi to hned na začátku. Je to daleko cennější než třeba v srpnu, protože teď jsou na tom všichni daleko líp.

Kterého výsledku si ceníte nejvíc?

Druhého místa v prologu na Paříž–Nice. Sice mě štve, že jsem s Millarem prohrál ani ne o vteřinu, protože prvenství má v profipelotonu jinou hodnotu. Ale byl to závod seriálu ProTour, přímé přenosy z něj jdou do celého světa. Myslím, že jsem se docela ukázal. Teď v závodě Settimana Lombarda jsem vyhrál časovku družstev a ještě etapu, celkově jsem byl šestý a nejlepší mezi jezdci do 23 let. To se taky cení. Na začátku sezóny jsem byl navíc osmý v královské etapě Kolem Středozemního moře, celkově jedenáctý.

Kde se to ve vás vzalo?

Je to jen odezva na všechno to, co sportu člověk dává. Dřina, dřina a zase dřina. Každý den musím jet na kole, letos jsem do přípravy zařadil i posilovnu a teď se vše začíná ukazovat.

Co na to říkají v týmu Liquigas?

Jsou rádi, že se začínáme prosazovat i my mladí. Ale pořád mě nechávají v klidu. Nechtějí mě utavit. Když jedu etapový závod, můžu pak dva týdny doma jen trénovat. Minulý rok o mně prakticky nebylo slyšet, ale teď je to lepší. Pořád se učím a věřím, že jsem na správné cestě.

Jaký máte další program?

Čekají mě dvě klasiky: Amstel Gold Race a Valonský šíp. Pojedu je poprvé, můžu se zase něco naučit. Ale tam spíš budu pomáhat našim lídrům. Pak bych měl jet etapový závod Kolem Romandie a možná Kolem Katalánska. Dál se uvidí.

A co Giro, Tour nebo Vuelta?

V tomhle roce třítýdenní etapový závod určitě nepojedu. Na Tour i Giro mám ještě čas. Týmoví šéfové chtějí, abych rostl v klidu. Já toho měl docela dost i po Paříž–Nice, který trval osm dní. Ono nejde o to, že bych ten třítýdenní etapový závod neobjel, ale asi bych tam moc platný nebyl. Lepší je jet dobře míň závodů, než se někde plácat.

Jak vás berou hvězdy týmu?

Vloni nás brali hlavně jako mladé, od kterých pořádně nevěděli, co mohou čekat. Ale když vidí, že ve vás něco je, což oni poznají velice rychle, je to v pohodě. Já třeba perfektně vycházím ze starších kluků s Noem nebo Pelizzottim. Hodně se od nich učím.

Kdo je z týmu největší hvězdou?

Po odchodu Garzelliho asi Di Luca, Paolini a Pozzato. Italští novináři mají nejradši Pozzata, protože je k médiím ohromně vstřícný.

Proč o vás prvním rokem v týmu nebylo tolik slyšet?

Musel jsem se v tak velké stáji adaptovat a hlavně se učit a rozkoukat. Posunul jsem se dál, v Itálii už jsem jako doma. Letos už jsem začal dělat výsledky a doufám, že ještě nějaké dobré přijdou. Pořád ale zůstávám nohama pevně na zemi, konkurence je obrovská.

V Itálii žijete již několik let, je to druhý domov?

Jsem tam skoro celý rok. Bydlím v městečku Lazise u Lago di Garda. Žije tam řada cyklistů, jako třeba Caucchioli nebo Dán Rasmussen, král vrchařů Tour de France z posledních dvou ročníků. Vyrážíme společně na tréninky, je to pro mě obrovský přínos. Už tam znám každou cestičku.

Jan Krůta, Právo

Zrušit


Časová osa: Cyklistika

Filtr článků - Cyklistika