Článek
V neděli vám v Belgii začíná Světový pohár horských kol. Už jste natěšená?
Jsem. Poslední závody pro mě dopadly velice dobře, to mě hodně nakoplo. Na Norku Dahleovou jsem ztratila tři minuty, vloni to bylo deset, což je příjemné. V Houffalize bude kopcovitá trať. Snad vyjde i počasí a nebude takové vedro.
Vy si v těžkých tratích a terénech vůbec libujete, že ano?
Čím ošklivější počasí a těžší trať, tím lépe. I když se většina lidí ptá, jak se mi to může líbit.
Co jim odpovídáte?
Že to je asi proto, že jsem z drsné Šumavy. Na zimu jsem zvyklá, kopců máme taky spoustu...
Ošklivého počasí jste si teď moc neužila, ale zase jste mohla najet víc kilometrů, ne?
Určitě, jezdila jsem dost. My jsme začali sezónu o měsíc dřív než vloni, na Kanárech jsem byla už v únoru a v březnu jela závody. Měla jsem z toho trochu obavy, ale zatím spíš cítím, že mi to pomohlo a na závodech se netrápím. Vrchol sezóny v podobě mistrovství světa máme ale až v září.
To váš čeká pěkně dlouhý a náročný rok...
Naštěstí letos není tolik cestování. Máme jen dva závody v Kanadě a mistrovství Evropy v turecké Cappadocii. Tam bývá čtyřicet stupňů, tak se modlím, aby přišel velký mrak. (úsměv)
A k tomu závody na silnici. Pořád zůstávají vaší prioritou horská kola?
Když potkávám silničářské trenéry, lanaří mě. Říkají: „Silnice je královna cyklistiky, do toho jdi.“ Já odpovídám, že pro mě jsou jedničkou biky. Ale určitě chci využít tréninku z horských kol pro časovku, protože jsem zjistila, že tam není tak těžké se dostat mezi špičku.
Je tedy v ní podle vás cesta na olympiádu do Pekingu snazší než na horském kole?
Původně jsem myslela, že ne, protože je to starší sport a konkurence je větší. Ale když jsem vloni byla dvanáctá i po antibiotikách, říkala jsem si, že by to pro mě zase tak složité nemuselo být. Buď mám na časovku talent, nebo je ten přechod pro bikery jednodušší. Každopádně letos na mistrovství světa potřebuju být do desítky, to je můj sen. Snad by to mohlo vyjít.
Už máte olympiádu v hlavě? Zjišťovala jste si třeba, jaká tam bude trať?
Ještě ne. Teď se snažím si tam prošlapat cestičku a pak na to začnu myslet.
Jaká bude ta cestička na horských kolech?
Hodně trnitá. V pořadí národů musíme být do osmého místa, abychom měli dvě místa. Teď jsme třináctí a máme jedno. A Katka Hanušová je zkušenější a zatím lepší, takže by jela asi ona a já bych musela doufat v divokou kartu.
Svými výsledky z posledních sezón jste si na sebe trochu upletla bič. Cítíte tlak?
Spíš si uvědomuju, jak rozhoduje i náhoda. Němka Morathová, která vloni jezdila hodně dobře, měla bouračku a do konce sezóny nemůže sednout na kolo... Ale já se snažím být opatrná. Ale víc už to zase nejde, to bych se musela bát vyjít z domu.
