Článek
Před šampionátem jste říkal, že závod chcete minimálně dokončit. Proč to nevyšlo?
Dojet jsem samozřejmě chtěl, ale nešlo to kvůli křečím. Byl to od začátku hodně rychlý závod, prvních osmdesát kilometrů jsem se dost trápil. Někde na dvoustovce mě začaly brát křeče a věděl jsem, že to nezvládnu.
Cítil jste ještě únavu po Vueltě?
Za týden jsem nestihl tolik zregenerovat, ale nechci se na to vymlouvat. Neměl jsem prostě svůj den. Na takhle těžkou jednorázovku potřebuje člověk kromě skvělé výkonnosti i závodnické štěstí. Už když chybělo do cíle pět kol, tak jsem tušil, že to bude špatné. Snažil jsem se trochu šetřit nohy, jezdil jsem lehké převody, ale křeče stejně přišly.
Nemrzí vás, že nikdo z české trojice závod nedojel?
Jedno mi to samozřejmě není. Ale prostě se to může stát. Stačí se podívat, kolik lidí z těch dvou set startujících nedokončilo. Když se lámal chleba, tak nikdo z nás neměl na to, aby v první skupině byl. A jezdit deset minut za ní a ztrácet pořád víc, protože nikdo nešlape, to prostě nemá žádný efekt.
Vám je teprve jednadvacet. Věříte, že vaše časy na mistrovství světa teprve přijdou?
Určitě. Na těch 270 kilometrů se člověk musí pořádně připravit. Většinou takhle těžké závody vyhrávají ostřílení borci, kteří už něco v kariéře objeli. Já se pořád učím, takže to snad brzy bude lepší.
Co říkáte na triumf Paola Bettiniho?
Byl favoritem a rozhodně to tady neměl lehké. Po tom, co všechno za špínu na něj v posledních dnech v Německu vyhrabali, mohl být psychicky rozhozený. Ale právě tím vítězstvím ukázal, že je skutečný šampión.
