Rubriky:

Cyklistika

Příští rok bych mohl jet Tour, ale ještě se tam budu učit

3. října 2007 10:11

Další sezónu v profitýmu Liquigas má za sebou nejlepší český cyklista Roman Kreuziger. Zatímco loni patřil v italské stáji mezi bažanty, letos o sobě dal vědět a dostal se tak i na Vueltu. A v příští sezóně by chtěl jednadvacetiletý závodník proniknout do pelotonu slavné Tour de France. „Italský tým logicky preferuje Giro, ale pro mě jako cizince je daleko podstatnější Tour,“ říká Kreuziger v rozhovoru pro Právo.

Cítíte se po další sezóně ve stáji Liquigas vyzrálejší?

Asi by bylo hloupé, kdybych říkal, že ne. Závody, co jsem jel, byly nasměrované k tomu, abych se něčemu přiučil. Vloni jsem jezdil spíš druhořadé závody, teď to byl velký skok: klasiky, Paříž–Nice, Kolem Německa a Vuelta jako bonus na závěr sezóny.

Co jste se za letošní rok přiučil?

Jsem vyspělejší. Vím, kdy je potřeba jet vpředu, anebo kdy můžu být vzadu, s někým kecat a šetřit síly. Už jsem se naučil závody vidět jinak, v tom jsem se posunul hodně dopředu.

V sezóně jste zajel několik skvělých výsledků. Získal jste si v pelotonu větší respekt?

Vloni jsem byl bažant, teď už mě řada lidí bere. Vloni nás bylo třicet a já figuroval někde v poslední pětce. Letos jsem se posunul k první desítce, kam patřím i podle bodového zisku v ProTour.

Už tušíte, na který z největších závodů se s vámi počítá v příští sezóně?

Myslím, že bych mohl jet Tour de France. Uvidíme na prvním soustředění na přelomu listopadu a prosince, kdy se dělají plány. Pokud Tour pojedu, asi se tam budu hlavně učit.

Na Giro d’Italia nemyslíte?

Italský tým logicky preferuje Giro, ale pro mě jako cizince je daleko podstatnější Tour. Právě ta dělá cenu závodníka a není nic víc.

Měly by být závody typu Tour v příštích letech vaší prioritou?

Doufám, ale teď to nedokážu říct, když jsem zrovna Tour ještě nikdy nejel. Musím ještě zlepšit spoustu věcí. Dlouhé časovky, ty největší kopce a hlavně získat zkušenosti. Když pominu Ullricha nebo Cunega, kteří dokázali vyhrát Tour, respektive Giro v nějakých třiadvaceti, tak většina lidí uspěla na takovém závodě kolem třicítky.

Jak vás za tři roky Itálie změnila?

Nijak zvlášť. Naučil jsem se perfektně řeč a dá se říct, že jsem si tam hodně zvykl. Na mentalitu lidí, na jídlo. Když říkám, že jedu ze závodů domů, myslím tím domov v Itálii. Mám tam víc kamarádů, ale do Čech za rodinou se pořád strašně rád vracím.

Našel jste si mezi cyklisty nějakého kamaráda?

Vycházím se všemi v pohodě. Ale nejblíž mám ke klukům, kteří bydlí ve stejné vesnici u Lago di Garda jako já. Jsou to třeba Rasmussen, Caucchioli nebo Pietropolli. Jezdíme společně na tréninky, pokecáme, zastavíme někde na kafe.

Zmínil jste Dána Rasmussena. Toho kvůli podezření z dopingu připravili o vítězství na Tour a do vyřešení případu nesmí závodit. Co si o jeho případu myslíte?

Je mi ho líto, protože cyklistice obětoval celý život. Trénuje v horách, do některých kopců jsem s ním ani nebyl schopen vyjet. I po té Tour pořád dřel, aby byl v kondici.

Jak byste Rasmussena charakterizoval?

Je to klidný člověk, který by mohl okamžitě dělat kapitána v kterémkoliv týmu. Házeli na něj špínu, ale spousta lidí ho nezná. On je neskutečný profesionál. Měsíc a půl před Tour si třeba nedá pizzu, aby nepřibral. A když je venku zima a prší, stejně jde na trénink. Já byl zalezlý doma a on mi říkal, že v tom dešti objel sedm hodin. Je k sobě neskutečně tvrdý.

Letošní sezóna se opět nesla i ve znamení dopingových skandálů...

Je to mrzuté, našemu sportu to určitě nepřidá. A trpí tím i nevinní lidé. Odcházejí sponzoři a nabídnou vám půlku peněz, než jaká je vaše cena. V Operaci Puerto vytáhli jen jména cyklistů, ale nedotáhli to do konce, protože tam figurovali třeba i fotbalisté nebo tenisté. Kdyby zveřejnili všechna jména a nějak to uzavřeli, možná bylo po problémech.

Řada cyklistů tvrdí, že se kvůli neustálým kontrolám cítí jako štvaná zvěř.

Máme nejvíc kontrol ze všech sportů. Cyklisté byli první, kdo souhlasil s hranicí hematokritu, první, kdo musel na federaci nahlašovat dopředu na každý den přesné místo pobytu. Podepsali jsme, že nám mohou vzít vzorky DNA, což v Americe dělají jen vrahům. Poslední dobou je to hrozná pakárna.

Co všechno si musí každý závodník hlídat?

Na UCI posílám na tři měsíce dopředu, kde budu ten den ráno, kde odpoledne. Je to omezování soukromého života. Když jim napíšu, že mám trénink do šesti, nemůžu pak jít bez ohlášení na večeři nebo do kina. Protože mě mohou přijít zrovna v sedm zkontrolovat a argument, že jsem se byl někde najíst, neobstojí. Dostanu trestný bod.

Jak můžete vědět, co budete dělat za měsíc?

Když jsou dané závody, nějak se to dá podle toho napsat. Ale pokud třeba etapák zabalím o den dřív, už je problém. Pokud to chci změnit, musím posílat fax nebo e-mail na UCI. Jen za minulé tři měsíce jsem poslal asi dvacet faxů. Teď by se to snad mělo zlepšit, že bych mohl přes internet vstoupit do systému pod nějakým heslem a změnit svůj program. Snad se to uklidní, protože takhle to donekonečna jít nemůže.

Jan Krůta, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Cyklistika

Filtr článků - Cyklistika