Rubriky:

Cyklistika

Konečný: Věk člověk nezastaví, nadešel správný čas

22. listopadu 2007 09:27

Český cyklista Tomáš Konečný dokázal před šesti lety vyhrát etapu na španělské Vueltě a být celkově třetí při Závodě míru v roce 2003. Celkově nasbíral v profipelotonu pětadvacet vítězství, nyní se ale ve svých čtyřiatřiceti letech rozhodl udělat tečku za kariérou. V rozhovoru pro deník Právo Konečný mimojiné vykládal o důvodech odchodu z cyklistiky a plánech do budoucna.

Nekončíte předčasně? Řada lidí ve vašem věku ještě závodí.

Věk člověk nezastaví a myslím, že nadešel správný čas. Těch čtyřiatřicet je na cyklistu docela dost. Mohl jsem ještě rok nebo dva jezdit, ale bylo by to jen oddalování konce. Navíc výkonnost už není taková, na jakou jsem byl zvyklý. Kdybych jezdil dál, chtěl bych něco vyhrávat na větších závodech. A už letos se to nedařilo.

Ale rakouský tým Elk Haus-Simplon vás lákal ještě na další sezónu.

Přemlouvali mě. Existovala totiž šance, že by nás příští rok vzali na divokou kartu na Giro d’Italia. To mě lákalo, protože je to jediný závod z té velké trojice, který jsem nikdy nejel. Jenže dodnes není náš start jistý, a proto nebylo na co čekat.

Kterého výsledku v kariéře si ceníte nejvíc?

Vyhrané etapy na Vueltě a vážím si i úspěchu na Závodě míru. Vyhrál jsem královskou etapu v Klingenthalu, skončil třetí celkově. Tenhle závod byl pro mě vždycky vrcholem. Když jsem byl dítě, nic jiného neexistovalo. O nějaké Tour jsme jako kluci neměli tušení.

Vrcholem bylo angažmá v německé stáji T-Mobile, v té době nejlepším týmu světa...

To byl splněný sen, ale já byl spokojen všude. Hrozně rád vzpomínám na léta v týmech u Jirky Ženíška. Nebýt jeho, neměli jsme šanci, aby si nás někdo venku všiml a nabídl nám smlouvu. Ten samý případ jako já byli třeba Hruška nebo Andrle.

Jsou nejhorší chvíle vaší kariéry spojené s komplikovanou zlomeninou nohy při hokeji před třemi lety?

Když opomenu sportovní prohry, tak určitě. Zranění urychlilo konec kariéry a trošku pokazilo její závěr. Léčba se uspěchala a já ztratil rok. Chtěl jsem se loučit na úplném vrcholu, jenže když jsem se vrátil po nucené pauze zpátky, výkonnost už nikdy ideální nebyla. Štěstí je, že se mi to stalo až v jednatřiceti, kdy už jsem něco dokázal.

Jakým směrem se budou ubírat vaše další kroky bez kola?

Začíná mi druhá kapitola života. Vím, že u kola nějakým způsobem zůstanu. Zkušenosti mám a rýsuje se určitá spolupráce s Českým svazem cyklistiky. Zatím nechci být konkrétní, protože ještě nemám podepsanou smlouvu. K tomu přibudou nějaké další aktivity spojené s kolem.

Jan Krůta, Právo

Zrušit


Časová osa: Cyklistika