Rubriky:

Cyklistika

Na olympiádě budeme trochu za exoty, říká bikrosař Prokop

26. června 2008 09:46

Na hrách v Pekingu se v rodině olympijských sportů poprvé představí bikros a Česká republika bude mít v nové disciplíně díky Janě Horákové a Michalu Prokopovi hned dvě želízka v ohni. „Smutné je, že tam nemůžou jet všichni nejlepší lidé. Takže je to v uvozovkách na konkurenci nejlehčí velký závod za čtyři roky,“ říká Prokop v seriálu deníku Právo, v němž představujeme desítku nejžhavějších českých nadějí pro Peking.

 

MTBS/Petr Bureš

Když jste s bikrosem začínal, ještě se o jeho zařazení mezi olympijské sporty ani neuvažovalo. Kdy vás poprvé napadlo, že byste se mohl podívat na olympiádu?

Snad v Atlantě při závěrečném ceremoniálu byla exhibice na U-rampě. Někdo mi pak řekl, že by tu disciplínu chtěli zařadit do programu, ale že tyhle freestylové disciplíny nejsou moc organizované, tak se začala šířit zvěst, že by mohl být na olympiádě bikros. Tak jsem si říkal, že by to tomu sportu mohlo pomoct a stalo se.

Láká vás olympijská atmosféra? Chtěl byste se někam podívat, s někým setkat?

Já na to úplně nejsem. Nejedu tam na dovolenou, i když musí být super vidět další sporty. Já se s ostatními sportovci moc neznám, přece jen jsme odlišná disciplína, na olympiádě budeme trochu za exoty jako snowboardkrosaři na zimní. Budeme taková extrémnější odnož.

Vy ale teď měsíc a půl před začátkem olympiády máte na ruce ortézu jako důsledek zranění z mistrovství světa ve fourcrossu. Jak k němu došlo?

Spadl jsem při tréninku. Když jsem se probral, myslel jsem, že mám zlomenou klíční kost. Hýbnul jsem ramenem a cítil jsem, že je něco špatně. Odvezli mě do nemocnice, kde se to naštěstí nepotvrdilo, jen se klíční a lopatková kost od sebe oddálily. Není to ani na operaci, jen 14 dní klidu, aby se srovnaly vazy. Ani to moc nebolí.

Nelekl jste se v první chvíli, že přijdete o olympiádu?

I kdybych šel na operaci, chyběl bych tři až čtyři týdny. A do našeho závodu na olympiádě zbývají skoro dva měsíce, takže by se to dalo stihnout.

Ale trénink vynechat musíte…

Doktor říkal, že můžu na trenažér, jen nesmím máchat rukama, ale můžu dělat skoro všechno. Na kolo bych snad mohl pomalu za deset dní. Nejvíc to narušilo trénink tím, že jsem měl jet do Ameriky, dvacet dní trénovat v Coloradu. Asi tam vůbec nepojedu, místo toho vyrazím do Švýcarska.

Právě ve Švýcarsku, kam se chystáte, je věrná kopie olympijské dráhy?

Úplně ne, tu mají Američané ve svém olympijském centru. Ve Švýcarsku je tak způlky podobná, ale také je tam vysoký startovní pahorek. Trénovat se tam dá kdykoliv.

V čem je lepší trénink v zámoří?

Chtěl jsem tam letos poprvé vyrazit do hor kvůli nadmořské výšce, mám tam i kamarády, v Denveru je bikrosová trať. Takhle jsem se aspoň spojil s Luborem Tesařem, který má centrum na vysokohorský trénink na Smíchově, tak to aspoň vyjde levněji (úsměv).

Vizitka bikera
MICHAL PROKOP
Narozen: 1. 4. 1981 v Praze
Stav: svobodný
Klub: Author
Trenér: Radim Menčík
Zajímavost: Při cestách za nejrůznějšími závody spoustu času tráví ve vzduchu a v součtu nalétaných kilometrů už několikrát obkroužil celý svět. Pohybuje se po všech kontinentech, ale domov má v Praze, kde se však zdrží pouze 160 dní v roce.
Největší úspěchy – fourcross: dva tituly mistra světa (v letech 2003 a 2006), dvojnásobný vítěz Světového poháru, bikros: 4. místo na mistrovství světa 2006, 2. místo ve Světovém poháru 2006.

Jaká vůbec je olympijská dráha?

Hodně náročná, fyzicky i technicky. Je šíleně široká a rychlá, skoky jsou velké. Bude tam víc místa na předjíždění, což je dobře. Moje oblíbená dráha to není, ale styl superkrosu mám rád.

Prý čeká ženy a muže odlišná trať.

Je to tak, společná je jen první a poslední rovinka, jinak je to rozdvojené, pro holky snazší.

Co pro vás olympiáda znamená? Vrchol kariéry, nebo jeden z mnoha závodů?

Jsem sportovec a olympiáda pro mě něco znamená, ale není to tak, že bych k ní směřoval celou kariéru. Je to jeden závod z mnoha, který vyčnívá. Smutné je, že tam nemůžou jet všichni nejlepší lidé. Takže je to v uvozovkách na konkurenci nejlehčí velký závod za čtyři roky. Na mistrovství světa může deset Američanů, tady jen tři. Teoreticky je tak jednodušší vyhrát olympiádu než mistrovství světa, ale tím, že to je v Pekingu, to bude dost těžký závod.

Čím?

Podmínky tam jsou fakt extrémní. Na to prostředí se nedá zvyknout, člověk by tam musel být tři čtyři měsíce, aby se adaptoval, po loňských zkušenostech tam chci být co nejkratší dobu. Před závodem jsem tam byl deset dní a měl jsem s prostředím i jídlem dost problémy.

Takže i na olympiádu vyrazíte až na poslední chvíli?

Určitě. My jedeme 21. srpna, já tam letím šestnáctého. Dva dny předtím budou tréninky.

Stačí to na aklimatizaci?

Stačí. Já se ani nechci moc aklimatizovat. S časovými pásmy jsem nikdy neměl žádný problém. Kdybych tam byl už měsíc předem, stejně nebudou podmínky k tréninku. Ta bikrosová dráha je stavěná stejně pouze pro ten závod a tady budu mít lepší podmínky k přípravě.

Cítíte se jako horký kandidát na olympijskou medaili?

Jedu tam s tím, že bych samozřejmě chtěl vyhrát. Ale za finálové umístění bych byl šťastný.

V čem je vaše výhoda oproti soupeřům?

Starty jsou tak vyrovnané, že se těžko ujíždí. Ale mám přehled na dráze, superkrosy mi jdou.

Starty byly vždy vaší doménou, dají se vůbec natrénovat?

Určitě. Rozhoduje síla a výbušnost v nohou a reakce. Každý má jiný styl, já třeba reaguju na zvuk, někdo je zvyklý spíš na startovní světla.

Stoupla v bikrosu konkurence s jeho zařazením na olympiádu?

Šlo to nahoru. Z průměrných závodníků se stali lepší a vyrovnalo se to. Evropa zaostávala za Amerikou, teď bych řekl, že je to naopak. U nás je 32 chlapů a takových patnáct jich může jet o medaili. Favority budou všichni tři Američané, tři Lotyši, co jezdí nádherně, a Australané. Skoro všude šel bikros nahoru, jenom u nás ne...

Ale kdyby se vám povedlo získat na olympiádě medaili, třeba by to pomohlo i u nás.

Vůbec ne.

Proč myslíte?

Protože na svazu jsou ti lidi, co tam jsou. I kdybych udělal placku já nebo Jana (Horáková – pozn. red.), nezmění se nic. Je smutné, když jinde vidím, jak mají svá olympijská centra, stavějí jim repliky drah nebo aspoň rovinky. U nás vůbec nic. Naopak, podle mě ten bikros ještě víc upadá a nevěřím, že to bude lepší. To by musel celý svaz vybouchnout a přijít tam lidi, kteří to budou dělat úplně jinak.

Jak vy skládáte finance na přípravu?

Mám od Českého olympijského výboru 100 tisíc na poslední dva roky, od svazu fixní peníze na přípravu neexistujou, plat také nemáme, jen nám hradí náklady na závody. Třeba Nizozemci mají tréninkové kempy celá reprezentace. A po nás chtějí, aby se kluci, co chodí do školy nebo do práce, připravovali na olympiádu po práci a sami na to kromě nákladů nepřispějí. Přitom to jsou velké položky. Třeba kemp v Coloradu mě stál 150 tisíc a to tam mám kamarády a bydlím za polovic. Kdybych neměl sponzory, nešlo by to.

Jan Krůta, Michal Osoba, Sport.cz, Právo

Zrušit