Rubriky:

Cyklistika

Jágr: Nejsem typ vůdce, navždy zůstanu spíš dětský

13. srpna 2003 11:03 - MOSKVA

Nejslavnější český hokejista Jaromír Jágr měl v Rusku při exhibičním turné Jágr teamu nabitý program, přesto si udělal čas na rozhovor pro Právo. Mluvil o současném Rusku, které má rád, a také o dvouletém vztahu s Andreou Verešovou. "Rodinu neplánujeme. Kdyby ale dítě přišlo, dovedli bychom se o něj postarat."

Prožil jste událostmi nabité čtyři dny v Moskvě, který zážitek byl pro vás nejsilnější?

Bylo zajímavé mluvit se starostou Lužkovem i zahrát si hokej proti Fetisovovi a Krutovovi, kteří pro mě jako juniora byli hokejovými bohy. Ale nejvíc mě určitě obohatilo pondělní přijetí v sídle patriarchy, kde jsem se setkal s arcibiskupem Arsenijem. Jsem u pravoslavné církve od roku 2001 pokřtěný, takže mne inspiruje a v jistém směru i dobíjí setkání s lidmi stejné víry. V posilovně a na ledě získávám vnější sílu, s nimi zase vnitřní. V Česku se můžu jevit jako blázen, ale pro mne je to velmi důležitá a hodně osobní záležitost.

V Rusku jste za obrovskou a velmi oblíbenou hvězdu, nevyčetl vám tu někdo dres s číslem 68, připomínající srpnový příjezd sovětských tanků do naší země?

Noviny psali o symbolice, ale žádnou negativní reakci jsem nezaznamenal. V dětství mi hlavně babička o událostech roku 1968 vyprávěla a vlastně na její počest jsem to číslo vybral. To ale neznamená, že bych současné Rusy neměl rád a třeba večerní Moskvou jsem byl přímo nadšen. Myslel jsem zcela upřímně, že bych si tu mohl někdy v nějakém klubu zatrénovat nebo snad i hrát. Hokejisti tu vždy byli skvělí, obdivuji, jak umí skloubit sílu i skvělé bruslení. Hraje se zde technický, rychlý hokej, který se mi velmi líbí.

Zbývají vám sotva čtyři týdny do začátku kempu Washingtonu. Jak zatím hodnotíte svou letní přípravu?

Hokej mě baví stále víc, s velkou chutí chodím trénovat. Podařilo se mi zhubnout, mám teď asi 103 kilogramy, a přesto cítím, že neztrácím sílu. Zbývající čas se ale musím s Jágr teamem připravovat hodně intenzívně, abych se udržel v kondici a získal i rychlost na ledě. Důležité je, že se cítím i dobře mentálně připraven na náročnou sezónu v NHL. V jednatřiceti letech už snesu daleko víc než v osmnácti, kdy jsem tam začínal.

Jste psychicky vyrovnán i s faktem, že budete hrát za mužstvo, které se vás za oceánem neúspěšně pokoušelo vyměnit?

Někomu by se mohla moje situace zdát dost nepříjemná, ale mě život obrnil. Chápu, že klub chce pro sebe to nejlepší, ale jsem profesionál, kterého platí, a musím říci, že velmi dobře, za hokej. Určitě nebudu na truc hrát špatně, navíc k výměně klidně může dojít ještě těsně před začátkem sezóny nebo v jejím průběhu. Neznám úmysly Capitals, ale telefonáty manažera Sathera z Rangers již ustaly. Vím však, že ve Washingtonu to nikdy nebude takové jako v Pittsburghu, kde jsem byl hýčkaným dítětem klubu. V nové sezóně bych se proto chtěl zaměřit víc na sebe.

Jak tomu máme rozumět?

Neberte to tak, že se ze mne stává lakomec, jehož zajímají jen vlastní góly, ale nechtěl bych se rozptyloval věcmi kolem sebe. Mám snahu zaměřit se víc na vlastní výkon a tolik nezkoumat, zda jsou se mnou spokojeni či ne a jak hrajeme. Možná to někdo nerad slyší, ale nejsem typ vůdce. Na rozdíl třeba od Reichla, jemuž taková role vyloženě svědčí. Jenže já, když mám mužstvo vést, třeba i mimo led, tak ztrácím svou hokejovou podobu. Navždy zůstanu spíš dětský než vážný, a nejen Washingtonu, ale třeba i reprezentaci pomohu jedině tak, že se zaměřím na vlastní špičkový výkon. Takže kapitánem mohu být jen v exhibiční sestavě Jágr teamu.

Většina vašich vstevníků už se osamostatňuje, zatímco vy stále žijete pod jednou střechou s maminkou, která vám vede v zámoří domácnost. Neuvažujete o změně i v tomto směru?

Lidi asi dost dobře nevědí, jak to u nás chodí. Já prostě žiju v cizině, jsem hodně vytížený a potřebuji určitý servis. Jelikož má přitelkyně Andrea kvůli studijním a třeba i společenským povinnostem se mnou nemůže být stále, mám tam mamku. Mohl bych si vzít nějakou cizí hospodyni, ale proč bych to dělal? Mámě se v Americe líbí a doma ji nic nedrží, protože táta pořád pracuje. A generační konflikt u nás není, to říkám vážně. Rodiče mi od mých osmnácti až tolik do života nemluví, dávají mi volnost. Táta se už se mnou nehádá ani o hokeji a máma uvaří vždycky to, co mám rád.

Přesto, nevyústí váš už přes dva roky trvající vztah s Andreou Verešovou do založení rodiny?

Na to nelze kategoricky odpovědět. Děti mám rád a jsem ve věku, kdy se o nich přemýšlí. Ale ať se na to dívám z pohledu mého nebo Andrey, bylo by zbytečné něco v tom směru podnikat. Když by dítě přišlo, uměli bychom se o něj určitě postarat, ale zatím se zdá, že máme oba ještě dost času.

Martin Kézr (Moskva)

Zrušit