Hlavní obsah

Kreuziger: Když mě někdo sundá, nic s tím nenadělám

Hodně zklamaný byl na mistrovství světa ve švýcarském Mendrisiu český cyklista Roman Kreuziger. Jeho naděje pohřbil pád ve stoupání dvě kola před cílem, kdy ho jeden ze soupeřů sestřelil z kola. „Dál pokračovat nešlo. Když mě někdo sundá, nic s tím nenadělám. Jsem pořádně naštvaný,“ říkal jezdec italské stáje Liquigas, který má sedřené a bolestivě naražené koleno.

Foto: ČTK/AP

Roman Kreuziger

Článek

Můžete prozradit, jak k pádu došlo?

Ve stoupání šli na zem dva lidi. Ani nevím, kdo to byl. Tomu druhému se při pádu zvedlo zadní kolo a vrazil mi do páky. Ve vzduchu mě celého otočil a spadl jsem plnou vahou na pravé koleno. Myslel jsem, že vstanu a ztrátu dojedu, ale nešlo to. Koleno hrozně bolelo a když jsem dojížděl do cíle okruhu, připadal jsem si, jako když šlapu jen jednou nohou.

Co vám v první chvíli blesklo hlavou?

Že to nebude nic strašného. Leželi jsme na zemi jako tři pitomci a připadal jsem si hrozně hloupě. Asi to vypadalo, že jsme lehli, protože už jsme toho měli plné kecky, ale tak to určitě nebylo. Rozhodně nešlo o pád z vysílení...

Nešlo se pádu vyhnout? Dalo se rychleji zareagovat?

Vůbec. Byl jsem v první polovině balíku a z ničeho nic přišla vlna. Šel jsem okamžitě na zem, nešlo dělat nic.

Co s kolenem máte?

Nevím, ale bolí to pořádně. Snad nepůjde o nic vážného a bude to jen naražené.

Jste hodně naštvaný?

To jo, protože se mi ke konci jelo kolo od kola líp. Ale když mě někdo sundá, s tím nic nenadělám...

Přitom na těžkém okruhu v Mendrisiu jste si poměrně věřil...

Je to mrzuté. Jenže mistrák světa je jednodenní závod a to je vždycky trochu loterie. I tohle se stává. Dnes to bohužel potkalo mě. Pak se člověka nikdo neptá, jestli měl formu nebo ne. Když nemáte i štěstí, dopadá to takhle.

Myslíte si, že byste byl schopen bojovat o nejvyšší příčky?

Nemá cenu o tom spekulovat, na kdyby se nehraje. Když nejlepší závodili a rodily se klíčové momenty závodu, já už se oplachoval u auta...

Jak jste se do pádu v závodě cítil?

Až do nějakých pěti kol před cílem jsem se poměrně trápil, ale pak jsem se začal rozjíždět. Začínalo to být hodně dobré a věřil jsem, že by se v posledním kole dalo něco vymyslet. Bohužel to dopadlo jinak, je to sport. Nezbývá mi než doufat, že za pár let zase bude na mistrovství světa těžký okruh a štěstí se otočí ke mně.

Reklama