Článek
Třiadvacetiletý Roman Kreuziger, devátý muž letošní Tour de France, začínal jako malý s hokejem a fotbalem. „Ale když jsem dostal kolo a přišly první dílčí úspěchy, začal jsem věřit, že u tohohle sportu zůstanu. Že jsem udělal správně, se potvrdilo na mistrovství světa ve Veroně před pěti lety, kde jsem získal titul juniorského mistra světa,“ vzpomíná.
Táta Roman, rovněž bývalý výborný závodník, začal brzy po revoluci podnikat. Své tři děti, syna Romana a dcery Helenu a Terezu, se vždy snažil vést ke sportu. „Jako rodina jsme byli dobře zajištěni, ale nikdy jsem děti nerozmazloval. Jediné, na čem jsem nešetřil, bylo vybavení na sport. Proto jsem třeba Romanovi už v juniorském věku sehnal cyklokrosové kolo Colnago a na mistrovství světa v Hamiltonu jel časovku na kole Fondriest, která tehdy vozil tým Lampre,“ prozrazuje.
Protekci neměl
Roman mladší rozhodně nebyl protekční synáček, kterému by tatínek umetal cestičku. Všechno si musel tvrdě vydobýt sám. Když mu bylo patnáct, poslal ho táta do Švýcarska do mládežnického týmu Schumacher. Byl tam sám, žil v cizí rodině, pořádně neuměl řeč. „První měsíc byl těžký, ale že bych tam po večerech řval a pořád telefonoval domů, to zas ne. Byla to dobrá škola,“ říká.
„Svým způsobem to byl risk, ale strašně mu to pomohlo. Už jako junior uměl perfektně německy, naučil se starat sám o sebe. Neměl problém sám sednout do letadla a přiletět za námi na Mallorku. Dokázal se orientovat v jiné společnosti, než byla u nás. Proto později mohl odejít do Itálie a podstatnou část roku tam žít,“ tvrdí otec Kreuziger. Když se synem vyjížděl na tréninky, dlouho měl táta navrch. Ani po ukončení aktivní kariéry totiž kolo neopustil a dodnes si bez něj nedokáže život představit. „Vzpomínám si, že mě poprvé urval v kopci, když mu bylo sedmnáct. Bylo to na Šumavě krátce poté, co se vrátil z tré ninkového bloku v Livignu.
Asi jsme z toho měli tenkrát radost oba. Jednou to prostě přijít muselo,“ prozrazuje otec.
„Dnes už to není soupeření se mnou, ale pokud je čas, na kole spolu jezdíme pořád. Když potřebuje jet těžký trénink, jede si nějaké úseky a na kopci na mě vždycky počká.“
Dokáží se spolu bavit i o běžných věcech
I když už je Roman Kreuziger jako závodník soběstačný i zabezpečený a v týmu má kolem sebe samé odborníky, na tátovu radu vždy dá. „Závodil taky u profíků, takže ten svět zná. I když jsem v Itálii, voláme si hodně často, spoustu věcí spolu řešíme,“ přiznává mladý jezdec. „Beru to spíš tak, že jsem jeho konzultant při složitých rozhodnutích. Když jsme teď v Itálii s týmem řešili Romanův závodní program na příští sezónu, byl jsem u toho taky. Romča už má nějaké postavení, takže si závody vybírá. Taková privilegia má možná dvacet lidí na světě. Ostatním to dají na papíře a nikdo s nimi nediskutuje, jestli by chtěl jet tam nebo jinam. Je vidět, že si ho váží,“ tvrdí Kreuziger senior.
Přestože je u nich na denním programu hlavně cyklistika, dokáží se spolu bavit i o běžných věcech. Jejich vztah je hodně kamarádský. „Mluvíme spolu prakticky o všem. Řešíme kolo, rodinu, byznys, auta, prostě všechno. Většinu roku tráví Roman v Itálii, ale když za ním přijedeme, je vždycky rád. Pořád si máme co říct. “
Kreuziger se za poslední léta stal hvězdou a to ještě zdaleka neřekl poslední slovo. Táta v něm však pořád vidí toho kluka, kterému kdysi koupil první kolo. „Má velkou výhodu v tom, že jsme jako rodina zabezpečeni. Materiální věci ho tudíž nemůžou rozhodit. I kdyby jednou vydělával částky v miliónech eur, nezmění ho to. O tom jsem přesvědčený,“ říká táta.
Sní o výhře na Tour
„Těžko můžu mluvit sám o sobě, ale když se zeptáš těch, kteří mě znají dlouho, řeknou, že jsem zůstal pořád stejný,“ dodává člen Liquigasu. V Itálii i v Česku ho zná čím dál více lidí, ale nebojí se, že by se mu ze slávy zamotala hlava. „Beru to jako příjemnou stránku věci, ale hvězda pořád nejsem. Byl jsem devátý na Tour, což sice není špatné, jenže osm lepších bylo přede mnou,“ říká.
„V cyklistice je sláva v první řadě na Tour de France. Vždycky si lidi budou pamatovat spíš vítěze Tour než Vuelty. Lepší závod prostě není. A s tou slávou na Tour přímo souvisejí i peníze. Kdo je na Tour do pětky, vydělává přes milión eur ročně. Tak to prostě je,“ přiznává Kreuziger starší.
Vidí ve svém synovi budoucího vítěze nejslavnějšího závodu světa? „Vždycky se snažím brzdit přehnanou euforii. Musíme k tomu přistupovat s pokorou. Chtěli jsme, aby skončil v desítce, to se letos podařilo. Věřím tomu, že je brzy schopen být v první pětce, možná mezi prvními třemi. Ale vyhrát? To je strašně těžké. Náš problém se jmenuje Alberto Contador. Taky je ještě poměrně mladý a má před sebou několik let závodění. A porazit dnes na Tour Contadora, to je šíleně těžké,“ uvědomuje si hlava rodiny.
„Ale já se o to budu rvát. Vyhrát Tour je můj sen. Jsme nastupující mladá generace a během tří let bychom o nejvyšší příčky měli usilovat,“ dodává jeho syn.
