Článek
Jak se cítíte?
Docela to jde... Ještě mi to ale úplně nedochází. Vyhrát doma je něco neuvěřitelného. Chtěl jsem si to před českými fanoušky užít, byl jsem připraven nechat na trati život a poslední síly. Kolo a půl jsem jel v závěru v křečích, jenže jsem si neustále opakoval v hlavě, že bolest je dočasná, ale titul zůstane navždy.
Druhý Belgičan Vantornout na vás ztratil 21 vteřin. Čekal jste, že vyhrajete s takovým náskokem?
V sobotu jsem si u večeře dělal srandu, že to v neděli jdu vyhrát o pětačtyřicet vteřin. Skoro se to povedlo...
Jak vám bylo v prvním kole, když jste se kvůli defektu předního kola propadl na dvanácté místo?
Před závodem jsem mluvil se svým psychologem. Říkal, že pokud mě něco takového potká, musím zůstat v klidu. Vůbec jsem se nepoložil. Chvíli jsme se vyvezl za Francouzem Moureyem, nepanikařil jsem. Když jsem byl zpátky vpředu, na nic jsem nečekal, hned jsem za to vzal. To byla moje taktika. Chtěl jsem odjet hned v prvním kole a jet si svůj závod. Všechno nebo nic. Chtěl jsem titul, nic jiného mě nezajímalo. Vyšlo to dokonale.
Zapochyboval jste někdy o vítězství?
Spíš jsem neměl dokonalý přehled, jaký mám náskok. Když jsem projížděl kolem velkých obrazovek, podíval jsem se, ale zabírali tam jen mě. Za cílem každého kola mi hlásil můj fyzioterapeut, jaký mám náskok, ale pořádně jsem tomu nevěřil. Proto jsem jel pořád hranu. Bolelo to, ale užíval jsem si to.
Jak se vám jelo doma před českými fanoušky?
Bylo neskutečné, co lidi předvedli. Byli na každém metru, troubili, řvali, bubnovali. Měl jsem tady i fanoušky z Belgie a všem strašně moc děkuju. Byla to nádhera. Posledních padesát metrů jsem jel se zavřenýma očima, jen jsem poslouchal.
Krátce po závodě vám mechanik přivezl nové kolo Ridley v duhových barvách mistra světa. Věděl jste, že ho pro vás mají nachystané?
Vůbec jsem to netušil. Museli to mít udělané dopředu. Ale pro jistotu asi bylo někde schované, aby to nikdo nezakřikl.
Na stupních vítězů jste podlehl emocím. Kdy jste naposledy brečel?
V úterý na pohřbu tatínka mého belgického mechanika. Po závodě možná, když jsem před lety obhájil titul mistra světa do 23 let.
Jak se vám líbí duhový dres?
Je nádherný. Až přijedu za týden na další závod, tak si to v něm budu chtít užít.
Hned za cílem jste se objímal s přítelkyní Ine? Co jste si řekli?
O ruku jsem ji nepožádal, i když mě do toho někteří lidi trošku nutili... Nepadla tam vlastně žádná slova, bylo to jen dojetí.
Nemrzí vás, že hned po závodě musíte do Belgie a neoslavil jste titul s českými fanoušky?
Samozřejmě bych tady strašně rád zůstal se svými blízkými a užil si tyhle krásné chvíle s rodinou. Ale jezdím za belgický tým, který mě platí, máme belgické sponzory a já prostě musím sedět v letadle, které naše stáj pronajala pro sto sedmdesát lidí.
Porušíte životosprávu?
Řízek s hranolkama si asi k večeři nedám, ale sklenička šampusu určitě padne. Uvidíme, jestli jen jedna...
Už víte, jak s titulem stoupne vaše cena?
To teď není nejdůležitější. Je to hodně čerstvé, vůbec na to nemyslím. Každopádně budu chtít, abych v dresu mistra světa nedělal na závodech ostudu a všude potvrzoval, že mi patří právem.
Jak dlouho bude čekat český cyklokros na další zlato z mistrovství světa mezi muži?
Doufám, že ne těch devatenáct let...
