Rubriky:

Cyklistika

Tour ještě vyhrát nemohu, říká Kreuziger

2. července 2010 08:01

V sobotu se potřetí v kariéře postaví Roman Kreuziger na start nejslavnějšího cyklistického závodu světa. Tour de France je pro kapitána italské stáje Liquigas velikou výzvou. Před dvěma lety skončil dvanáctý, vloni devátý a letos by rád umístění vylepšil. Čeká ho třítýdenní boj.

 

Denis Balibouse, Reuters

Co se vám vybaví, když se řekne Tour?

Že je to největší závod s největší popularitou, sledovaností, mediálním zájmem. A taky ten všeobecný stres kolem. Je to jedno s druhým.

Vybavíte si, kdy jste tenhle závod začal vnímat poprvé?

Koukali jsme na to s tátou v televizi, už když mi bylo nějakých pět nebo šest.

Utkvěl vám z té doby někdo z hvězdných závodníků v hlavě?

Nikdy jsem neměl vyloženě nějaký vzor, ale vybavím si asi Induraina nebo Pantaniho.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že by se vás Tour mohla také týkat?

Asi když jsem jako junior vyhrál mistrovství světa. Říkal jsem si, že by to možná mohlo dopadnout. Otevřela se mi cesta k profesionálům, ale to ještě samo o sobě neznamená, že se člověk dostane na Tour. Byla přede mnou dlouhá cesta.

Když jste jel na Tour poprvé ve 22 letech, co vám říkal táta jako bývalý závodník? On se na tenhle závod nikdy nedostal.

My jsme to zas takhle nerozebírali. Už předtím jsem si zkusil třítýdenní Vueltu, takže jsem trošku věděl, co od takového závodu můžu čekat. Prakticky od začátku sezóny jsem tušil, že bych na Tour měl jet, tak jsem se mohl chystat. Ale nervózní jsem byl hrozně. První etapy, chaos, každý se tlačí dopředu, spousta pádů. Jediná výhoda byla, že ode mě nikdo nic nečekal, mohl jsem jen překvapit. Teď je to jiné.

Dá se říct, že je některá Tour lehčí a jiná těžší?

Trasy jsou různé, ale pokaždé je to šíleně náročný závod. Po těch třech týdnech je člověk vždycky mrtvý úplně stejně...

A jaká je letošní? Některé alpské etapy jste si projížděl s předstihem.

Asi o něco těžší než loňská. Horské etapy jsou náročnější. Ale vždycky záleží na tom, jak se závodí. Klidně se může něco přihodit i na rovině. Proto musí být člověk ve střehu prakticky pořád. V tom je to složité.

Jste už schopen Tour de France vyhrát?

Ne. Je to postupná cesta. Vloni jsem se poprvé dostal do desítky, letos se chci zase zlepšit. Vypadá to, že je to kousek, ale mezi devátým a prvním místem je strašně velký skok. Podle mě je reálné, že během dvou nebo tří let budu schopen bojovat o stupně vítězů.

A o vítězství?

Jednou to reálné bude, ale naplánovat se to nedá. Je o tom přesvědčeno hlavně mé okolí. Když slyším slova, že jsem budoucnost cyklistiky, poslouchá se to hezky, ale bude potřeba to dokázat.

Soupeři na Tour očima české hvězdy
ALBERTO CONTADOR, Španělsko (vítěz 2007, 2009): Znovu kandidát číslo jedna na vítězství. Letos vyhrál skoro všechno, kam přijel. Podle mě nebude mít k ruce tak silný tým. Je to normální kluk, nehraje si na hvězdu. Ale i on umí být v závodě hodně nervózní.
ANDY SCHLECK, Lucembursko (2. 2009): Máme k sobě hodně blízko, i díky věku. Na závodech se potkáváme dost často. Máme na sebe telefon, napíšeme si třeba k narozeninám. Bývá hodně klidný a má pokaždé veliký přehled v pelotonu. K dispozici má velmi silný tým.
LANCE ARMSTRONG, USA (sedminásobný vítěz, vloni třetí): Určitě se s ním musí počítat. Je to jeho poslední Tour, tak se určitě bude chtít ukázat. Je na tom daleko líp než vloni. Na etapáku Kolem Švýcarska vypadal hodně dobře. Bude silný.
BRADLEY WIGGINS, Velká Británie (4. 2009): Vloni zajel výborně, překvapil. Letos mu tolik nevěřím. Na Giru moc přesvědčivě nevypadal, ale možná všechno směřoval jako přípravu k Tour.
FRANK SCHLECK, Lucembursko (5. 2009): Vyhrál generálku Kolem Švýcarska, ale myslím, že na Tour se v první řadě bude snažit něco udělat pro bráchu Andyho. Ten bývá v závodě silnější, Fränk je větší dříč v tréninku.
DENIS MEŇŠOV, Rusko (4. 2008): Budou dva lídři Rabobanku s Gesinkem, otázka je, jak se ve finále dohodnou. Gesinka bych bral asi víc, ale je to typ závodníka, který je hodně nervózní. Vloni Tour zabalil po pádu.
CADEL EVANS, Austrálie (2. 2008 a 2009): Doufám, že tam nebude. Moc ho nemusím. Letos se dost zmrtvil na Giru a otázka je, jestli se z toho dostal.
IVAN BASSO, Itálie (2. 2005, 3. 2004): Můj stájový kolega z Liquigasu. Dobrý kluk. Vyhrál letos Giro a když mu to sedne, může být na bedně i na Tour. Je to obrovský profík, cyklistikou žije 24 hodin denně. Když má odpočívat bez kola, musíte mu ho zamknout na řetěz...

Tour je pro vás vrcholem sezóny, je to i váš nejoblíbenější závod?

Když je to nastavené tak, že ho mám za hlavní cíl, tak se mi líbit musí.

Stane se vám někdy, že jste před etapou nervózní nebo už je to rutina?

Někdy jsem trošku vystresovaný. Když je únava. To člověk pozná, už když ráno vstává. Že se mu nepojede dobře. Ale i tohle musíte brát pozitivně. Vždycky si říkám: když bolí nohy tebe, ty ostatní bolí ještě víc.

Nepanuje mezi závodníky během těch tří týdnů ponorka?

Vůbec, aspoň pokud mluvím za sebe a za náš tým. Jsme kamarádi, třeba s Quinziatem jsem byl vloni v Mexiku na dovolené. Na Tour se každý z těch devíti nominovaných těší, chce tam odvést maximum. A tři týdny zas nejsou tak strašně dlouhá doba.

Cyklisté většinou při závodech bydlí po dvou. Nechtěl jste mít jako lídr privilegium samostatného pokoje?

Mně to takhle vyhovuje. Jsem radši, když si můžu s někým chvilku pokecat než být sám. Stejně většinou chodíme spát zhruba ve stejnou dobu. Není to tak, že by jeden ponocoval a druhý neměl klid.

Měl jste požadavky na spolubydlícího?

Z těch devíti lidí, co jsou na Tour, můžu s pěti z nich bydlet. Něco dopředu řekneme sportovním ředitelům a oni to pak rozdělí. Většinou se snaží dát na jeden pokoj mladšího závodníka se starším, aby to bylo vyvážené. Nakonec bydlím s Ossem, už jsme spolu byli na pokoji na soustředění na San Pellegrinu.

Předpokládám, že dva lídry k sobě nedají. Rozuměl byste si třeba s Bassem?

Nemáme spolu problém, jsme kamarádi, ale já mám radši trošku relax. Ivan řeší pořád jen cyklistiku a možná by mi z toho hráblo...

Jak po večerech zaháníte nudu?

Většinou jsem tak mrtvej, že po večeři lehnu do postele a usnu. Někdy se mrkneme na film, ale moc často ne. Tohle je prostě náš život a kdyby to člověka nebavilo, nemůže cyklistiku dělat.

Letos jste začal spolupracovat s expertem na výživu. Dá se říct, že si jídlo hlídáte víc než v minulosti?

Spíš bych řekl, že je to trošku víc kontrolované. Od Romandie si držím svou váhu, nijak zvlášť nehřeším. Letos jsem si před Tour občas dal i pizzu, k večeři malé pivo nebo skleničku vína. Vím, že tohle mi neuškodí.

Drží vás tým během Tour v jídle hodně zkrátka?

Je potřeba si uvědomit, že máme obrovský výdej. Takže když nás někdo cizí vidí, myslí si, že žereme strašně moc. Ale je to v normálu.

Kam patříte v hierarchii týmových jedlíků?

Myslím, že někam doprostřed. Takový Sagan, ten sní za den to, co Bassovi stačí na tři dny... Ale je to mladej kluk, ještě se mu to dobře shazuje.

Kolikrát denně jíte?

Teplé jídlo jen dvakrát. Ráno na snídani špagety s olivovým olejen a parmazánem, pak na chuť jednu housku s marmeládou nebo šunkou. Během závodu většinou jen energetické gely a housky, večer normální jídlo.

Vozí si tým nějaké speciality?

Máme s sebou zase kuchaře, který na všechno dohlíží. Já jsem třeba nakupoval pro celý tým olivový olej u nás v Bardolinu, protože ho tam máme moc dobrý. Na tři týdny nám závodníkům stačí deset litrů.

Je vám čtyřiadvacet. Dokážete si představit, že už byste se usadil a měl třeba rodinu?

Vůbec. Jsem v Itálii zvyklý žít sám. Mám rád svůj klid, vyhovuje mi to takhle. Navíc jsem stejně skoro pořád pryč. Zvládnu úklid baráku, praní, žehlení, postarám se o všechno. Jen když je potřeba nějaký veliký úklid a nemám čas, tak si někoho pozvu. Jsem spíš nervózní, když je tady víc lidí. Samota mi vyhovuje.

Jan Krůta, Právo

Zrušit


Časová osa: Cyklistika

Filtr článků - Cyklistika