Článek
Co se vám vybaví, když se řekne Giro? Nikdy jste ho nejel, bude to vaše velká premiéra.
Bude to něco nového. Kopce jsou tam trochu jiné než na Tour, na Giru bývají i delší transfery po etapách, ale nějak mimořádně to neprožívám. Akorát to budou mít blíž kamarádi z Gardy, kde bydlím. Přijedou se na mě podívat.
Cítíte nervozitu?
To ne. Vím, že jsem v přípravě udělal maximum, tak proč bych se klepal.
Jste spíš pohodář, nebo trémista?
Pohodář. Že bych kvůli kolu třeba z nervů nespal, to se nestalo. Párkrát jsem se nervoval a zjistil jsem, že je to stejně k ničemu. Dneska už se na to dívám s nadhledem a vím, že stejně rozhodnou nohy.
Jak vidíte Giro v hierarchii tří největších závodů roku?
Třeba v Liquigasu, kde jsem jezdil dřív, o Giru mluvili pořád. Byl to italský tým a uspět v italském závodě pro ně bylo nejdůležitější. Každý z těch závodů má svá specifika, ale Tour de France je asi přece jen nejvýš z těch tří.
Váš tým už v zimě vyhlásil, že budete lídrem na Giru a chce, abyste skončil na stupních vítězů. Co to s vámi dělá?
Je to první velký cíl sezóny. Tým má velké plány, já taky. Ale pořád je to jen sport. Pokud by se něco nepovedlo, určitě by mě neodepsali. I když já takhle nepřemýšlím. Věřím, že se to podaří. Cílem týmu je bedna, já mám ještě takový osobní cíl, ale ten si nechám pro sebe.
Nejste pod psychickým tlakem?
Už mi není dvacet, třikrát jsem jel Tour. Šel jsem do Astany jako lídr a musím k tomu tak přistupovat. Etapu po etapě si můžeme říkat, zda je umístění na bedně reálné. Změna týmu mi určitě prospěla, protože si víc věřím.
Konkurence bude možná ještě těžší než na Tour. Nemáte strach?
Vůbec. Je ale fakt, že když jsme se někdy v zimě bavili o bedně na Giru, tak tolik těch dobrých závodníků s účastí nepočítalo. Teď ho pojedou pomalu všichni včetně Contadora. Ale aspoň je to výzva.
Jak se změnil Roman Kreuziger po přestupu do Astany?
Doufám, že k lepšímu. Mám kolem sebe nové lidi, s tím přichází nová motivace. Žene mě to dopředu. V Liquigasu, kde jsem byl pět let, už jsem měl moc velkou pohodu. Sezóna je jasně směrovaná ke Giru, chystám se na to od zimy. Zatím za sebou nemám moc dobrých výsledků, vlastně jen čtvrté místo na Lutychu a vyhranou etapu na Trentinu. Všechno jsem ale podřídil úspěchu na Giru.
Vůdcem vašeho týmu je Kazach Alexandr Vinokurov, který však italské etapy nepojede. Dostal jste od něj nějaké rady?
Bavíme se spolu hodně o cyklistice všeobecně. Něco už mi radil a během závodu si určitě často zavoláme nebo napíšeme. Bude to takový můj rádce na telefonu.
| Osm pomocníků z Astany |
| Gorazd Stangelj (Slovinec, 38 let): |
| Je mezi námi velký věkový rozdíl, ale je to můj největší kamarád. Dva roky se mnou jezdil v Liquigasu, nejvíc mu věřím. On mi dodá obrovský klid. Budeme spolu bydlet na pokoji. |
| Robert Kiserlovski (Chorvat, 24 let): |
| V březnu na Paříž-Nice měl ošklivý pád, vletěl pod stojící kamión. Ale snad bude v pohodě. Oproti loňsku hodně vyzrál. V těžkých kopcích dokáže vydržet úplně s těmi nejlepšími a soupeře to znervózňuje. Hodně na něj spoléhám. |
| Paolo Tiralongo (Ital, 33 let): |
| Poslední roky vypadá, že je to jistota. Člověk se na něj může spolehnout každý den. Výborný domestik do kopců, v horách spolu s Kiserlovskim moje pravá ruka. |
| Jevgenij Petrov (Rus, 32 let): |
| To je hrozně důležitý kluk jak na roviny, tak do zvlněných etap. Má spoustu zkušeností, na Giru už startoval několikrát. |
| Francesco Masciarelli (Ital, 25 let): |
| Další závodník, který umí dobře jezdit v kopcích. V některých rovinatých etapách se ale bude muset šetřit. |
| Maxim Gurov (Kazach, 32 let): |
| Pomocník na roviny, který by mě měl chránit před větrem. Vyloženě silový cyklista. |
| Alexandr Djačenko (Kazach, 27 let): |
| V Astaně je už poměrně dlouho, ale moc ho neznám. Závody jsme spolu nejeli. Domestik na roviny a zvlněný terén. |
| Joseph Jufre (Španěl, 35 let): |
| Bydleli jsme spolu na prvním soustředění v Itálii. Je zkušený, ale zatím si nejsem úplně jistý jeho kondicí. |
Kdyby za vámi někdo přišel a řekl: Pane Kreuziger, budete na stupních vítězů? Chci na vás vsadit milión. Co mu poradíte?
Že to jsou jeho peníze a ať s nimi naloží, jak uzná za vhodné. Je to jen sport, třítýdenní závod a nikdy nevíte, co se může stát.
Kolik byste na sebe vypsal kurz?
To vůbec nevím, nerozumím tomu. Ale kdybych měl napsat deset největších favoritů, tak se mezi ně určitě zařadím.
Astana je jedním z nejbohatších týmů světa. Když to porovnáte s předchozím angažmá, je zázemí jiné?
Podmínky jsou plus minus stejné. Kol máme stejně jako v Liquigasu, na závodech bydlíme ve stejně dobrých hotelích. Možná teď v Astaně máme třeba letenky z bližších letišť, v realizačním týmu je víc fyzioterapeutů, ale jinak žádné velké rozdíly nejsou.
Musel jste se kvůli závodu v poslední době hodně omezovat?
Přes dva měsíce abstinuju, neměl jsem ani pivo. Nedávám si ani kafe nebo colu. Piju jen vodu a na kole ionťáky. Nic víc.
A trápíte se hlady?
To by byla blbost. Samozřejmě si ale musím jídelníček hlídat, abych na start nastupoval s ideální závodní váhou, což je u mě 67,5 kila.
Co tedy jíte?
Ráno ovesné vločky, ovoce, trochu šunky. Pečivo skoro žádné, hodně jsem omezil sladké. Během tréninku jen ovoce, energetickou tyčinku, a když přijedu zpátky, tak těstoviny. Většinou jen s olivovým olejem a parmazánem. Večer maso a salát, skoro žádné přílohy. Oblíbenou pizzu jsem úplně vynechal, dal jsem si jen půlku po Lutychu před dvěma týdny.
Co byste si přál u příležitosti svých narozenin?
Abych 29. května mohl slézt v Miláně po časovce z kola a říct si, že jsem zajel dobré Giro. To je teď ze všeho nejdůležitější.
