Článek
Co se s vámi stalo?
Měl jsem špatnej den. Nic víc. A taky jsem nebyl úplně fit. Ještě v sobotu jsem měl teplotu, to mi nepřidalo. Po tréninku jsem si šel před večeří na dvě hodiny lehnout a snažil jsem se to vypotit. Nějakou roli to určitě hrálo, ale nechci se na to vymlouvat. Rozhodně to nebyl hlavní důvod toho, že jsem nezajel.
A co tedy?
Na start jsem šel s tím, že chci udělat maximum. Na začátku to ještě nebylo tak špatné, jenže když jsem viděl, že ztrácím i šanci na pódium, zlomil jsem se v hlavě. Musím tu porážku vzít.
Jaké to je, když se závodník vašeho formátu propadá pořadím níž a níž?
S každým dalším kolem se mi jelo hůř a hůř. Prostě to bylo trápení. Po startu jsem si myslel, že se vpředu udržím, ale udělal jsem dvě chyby a už jsem si to nebyl schopen dojet.
Stihl jste vnímat atmosféru, nebo jste měl tmu před očima?
Vychutnával jsem si to. I přes to trápení jsem si závod užil. Podporu fanoušků jsem měl obrovskou. Přitom jsem čekal, že skoro celá Belgie bude proti mně, že mě budou povzbuzovat jen moji opravdoví fanoušci. Ale nakonec celá Belgie stála za mnou, lidem moc děkuju.
Bude pro vás tenhle závod noční můrou?
To zas ne, i tyhle chvíle ke sportu patří. Budu na Koksijde vzpomínat v dobrém i ve špatném. V dobrém kvůli parádní atmosféře, ve špatném kvůli svému výkonu.
Mrzí vás hodně, že jste nedosáhl zlatého hattricku?
Každého by to štvalo. Měl jsem šanci, nevyšlo to. Ale tak to ve sportu chodí. Jednou člověk vyhraje, jindy prohraje. Jak už jsem říkal před startem, pokud jsem měl přijít o duhový dres, chtěl jsem ho ztratit po výkonu hodném tomu trikotu. Dnes to na víc nestačilo.
Bolí vás ztráta dresu?
Trochu ano, ale za poslední dva roky jsem si ho poměrně užil a teď si zase budu užívat dres českého šampióna, který budu vozit místo toho duhového.
