Článek
V sobotu jste v německém St. Wendelu obsadil v závodě Světového poháru druhou příčku. Je to životní výsledek?Ve svěťáku určitě. Naposledy jsem byl na bedně v roce 1999 ve Švýcarsku, předtím ještě dvakrát v šestadevadesátém, ale vždycky to bylo třetí místo.
Na úvodní díl seriálu do Turína jste nebyl nominován. Cítil jste teď satisfakci?Byl jsem z toho zklamaný, protože jsem ani předtím tak špatně nejezdil. Ale udělala se nějaká nominační kritéria a padlo to na mě. Proto jsem si teď říkal, že by to chtělo skončit aspoň do pátého místa, abych získal dost bodů, když jsem v prvním závodě nestartoval. Chtěl jsem prostě ukázat, že na to mám.
To jste si opravdu tolik věřil?Byla tam široká trať, dobře se předjíždělo. Když jsme dojeli první skupinku a já zůstal vpředu s Belgičanem Nijsem, Petr Dlask na mě křikl, ať jedu a trošku to zbrzdil. Navíc v ten moment namotal další Belgičan Wellens přehazovačku a vzdal. Jinak by tam asi taky byl, protože v sezóně všechny válcuje. Začalo se taktizovat a za námi s Nijsem se udělala díra. Jemu vyšel o trošku líp ten závěr, ale dokázal jsem si, že jsem s ním schopen držet krok.
Vypadá to, že ve vás ve třiceti letech bouchly saze...Ono to není tak, že bych z ničeho nic skončil druhý. Je za tím hodně dřiny. V létě jsem začal trochu jinak trénovat. Hodně jsem jezdil v horách s bývalým reprezentantem Romanem Kreuzigerem. Byl jsem ve Švýcarsku, na Šumavě, v Krkonoších i u Romana na Mallorce. Investoval jsem do sebe a doufám, že se to zúročí. Trénoval jsem i o dovolené, každý den sedm hodin na kole.
Jak se na to dívali ve vašem klubu Author, že netrénujete jen s nimi?Slyšel jsem, že si dělám, co chci, měl jsem kvůli tomu i pár nepříjemností. Ale já chci být lepší a snažil jsem se maximálně trénovat.
Sezóna vyvrcholí na přelomu ledna a února mistrovstvím světa ve Francii. Věříte, že vám vydrží forma?Je mi jasné, že jeden super výsledek ještě nic neznamená, ale rád bych výkonnost udržel. Teď si dám trošku volnějších čtrnáct dní, pojedu jen závody doma, v Německu a Švýcarsku. Trať šampionátu v Pont Chateau znám a když to sedne, dá se s Belgičany bojovat i o tu medaili.
