Článek
Věřil jste ve zlato?Věděl, že mám hodně dobrou formu, ale že zvítězím, to jsem úplně nečekal. Ale na medaili jsem si věřil. Celý závod byl hodně těžký, ale po stříbru z časovky jsem byl hodně namotivovaný. To, co teď zažívám, jsou nepopsatelné chvíle, prostě nádhera.
Kdy se podle vás rozhodlo?V posledním kole se udělala v kopci skupina, ve sjezdu jsem dojel Tunisana, vzali jsme za to a dobře jsme spolupracovali až do pětistovky. Jel jsem na druhé figuře, pak jsme dvě stě metrů jeli vedle sebe a nikdo nevěděl, kdo vyhraje. Nakonec se Rafa zlomil, takže to vyšlo.
Měl jste dost sil?No, abych řekl pravdu, tak mě poslední dvě kola braly křeče do pravého stehna , moc jsem si nevěřil. Ve Švýcarsku mě Rafa ve spurtech porážel, ale tohle je mistrovství světa a dal jsem do toho všechno. Záleží na tom, jak se člověk v danou chvíli cítí. Ale v závěru už toho má plné zuby každý.
Mazácky jste si hlídal nástupy soupeřů...Bylo to náročné, ale v posledním kole se nenechávají lidi odjíždět. Když chcete jet na výsledek, musíte být vpředu. Naštěstí to tak vyšlo.
Překvapilo vás, že cyklista z Tuniska získal stříbro?On je vážně dobrý závodník, ale na medaili jsem s ním asi nepočítal. Spíš jsem bral za favority Slovince Špilaka, Švýcara Schära, který byl čtvrtý v časovce a hlavně Itala Capecchiho, který vyhrál asi patnáct závodů. Toho jsem se hodně bál, ale naštěstí měl taky křeče a v rozhodující chvíli zůstal viset vzadu.
Jak byste skousnul, kdyby vás o zlato připravil Tunisan?Já vím, že to zavání exotikou, ale kdyby nebyl dobrý, tak tady nezíská medaili Byl bych zklamaný, ale je to jen sport.
Teď už jste dohnal svého otce, který má ve sbírce zlato z mistrovství světa v cyklokrosu. Jaký je to pocit?Já myslím, že už jsem ho předehnal, protože vyhrát MS na silnici je trochu něco jiného než v cyklokrosu. Přeci jen jsou to bahňáci...
Hecoval vás otec hodně?Před závodem jsem s ním radši ani nemluvil, viděl jsem ho až v prvním kopci. A v posledním už jsem ho ani nevnímal, jak jsem byl vyřízenej...
Kdo má na vašem úspěchu největší zásluhu?Táta a pan Schumacher, který se o mě stará ve Švýcarsku. S tátou jsme vlastně celý rok podřídili mistrovství světa. Od května. Byl jsem měsíc trénovat v Livignu, Schumacher tomu uzpůsobil můj závodní program. Od května jsem makal kvůli tomu, abych tady uspěl.
Je to odměna za tu obrovskou dřinu?Určitě, ale bylo to hodně na morálku. Jsem moc šťastný.
Jak se vám líbí duhový dres mistra světa?Myslím, že v něm dneska budu i spát... Je to paráda.
Na co jste myslel při hymně?Slzy nebyly, ještě mi to pořádně nedocházelo. Chce to čas. Přehrával jsem si v hlavě ten spurt, posledních 500 metrů bylo hodně zajímavých...
Jak to oslavíte?Bude to velké. Ale nevím, kolik toho dneska vydržím. Jsem docela hotovej...
Jako mistr světa dostanete spoustu atraktivních nabídek. Kam půjdete?S nabídkami to teď asi bude lepší, ale pořád platí, že chci na dva tři kroky udělat mezikrok do třiadvacítkového týmu. Když budu dobrej, tak k profíkům skočím, když ne, tak se tam budu plácat.
Byla by chyba odejít hned k profesionálům?Určitě. Ti jsou úplně jinde, zatím bych s nimi nedokázal závodit celou sezónu. Nevydržel bych to. Možná tak dva měsíce a pak bych měl uříznuté nohy...
Kdy jedete domů?Zítra se budu tady dívat na profíky a pak frčíme.
Co vás čeká dál?Musím začít chodit do školy, protože jsem tam ještě letos nebyl. Všechno jsem podřídil tomuhle závodu. V květnu mám maturitu na sportovní podnikatelské škole v Plzni a sport bude muset trošku stranou. Škola je pro mě hodně důležitá, protože člověk nikdy neví, jak dlouho bude závodit.
Jak vás to ve škole jde?Zatím jsem prošel tři ročníky během tří let, tak to snad není tak nejhorší.
